Evropský destabilizační mechanismus

MNICHOV – Do roku 2010 měla být Evropa „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní společností na světě“. Tak znělo oficiální prohlášení Evropské komise v takzvané Lisabonské agendě v roce 2000. Dnes uplynulo od tohoto smělého závazku deset let a je to oficiální: Evropa není co do růstu světovým šampionem, nýbrž spíše loudalem. Zatímco současné členské země EU zaznamenaly v uplynulých deseti letech růst celkem o 14%, Severní Amerika vzrostla o 18%, Latinská Amerika o 39%, Afrika o 63%, Blízký východ o 60%, Rusko o 59%, Singapur, Jižní Korea, Indonésie a Tchaj-wan o 52%, Indie o 104% a Čína o 171%.

Evropané chtěli svého cíle dosáhnout mimo jiné prostřednictvím další ekologické ochrany a větší sociální soudržnosti – to jsou žádoucí cíle, ale rozhodně ne růstové strategie. Ukázalo se, že Lisabonská agenda je pouhý vtip.

Evropskému Paktu stability a růstu z roku 1995 se nevedlo o nic lépe. Členské země EU se dohodly, že omezí své fiskální deficity na 3% HDP, aby zajistily dluhovou disciplínu pod eurem, takže žádná země nebude moci novou měnu používat k tomu, aby si brala sousedy jako rukojmí a nutila je k záchranným operacím. Ve skutečnosti státy EU překročily tříprocentní limit 97krát.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/yQYftIo/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.