0

Roztržka v evropské domácnosti

Cesta z Berlína do Rigy, hlavního města Lotyšska, je velice poučná, neboť lze nahlédnout mnohé, co je dnes v nepořádku s evropskou integrací. Přitom už za několik měsíců vstoupí do Evropské unie dalších deset států a rozšíří ji z původních šesti na 25 členů.

Než jsem odjel z Berlína, kancléř Gerhard Schröder přivítal svého francouzského a britského kolegu na schůzce věnované výměně názorů na stav Unie a její budoucnost. Šéfové tří největších členských zemí EU podle vlastních slov pouze předkládali návrhy. Nic prý nemohlo být vzdálenější jejich smýšlení než vytváření řídicí skupiny, která by spravovala záležitosti rozšířené Unie, ačkoliv napříště se hodlají scházet víceméně pravidelně.

Pokud vážně doufali, že jim někdo uvěří, měli mít možnost naslouchat těm, s nimiž jsem v několika následujících dnech hovořil v Rize.

Až tři pobaltské země - Lotyšsko, Estonsko a Litva - vstoupí 1. května 2004 do Unie, budou patřit k nejmenším členům. Šest milionů jejich občanů bude představovat jen 1,5% populace EU. Přesto se nově příchozí vzpouzejí a žádají rovná práva, v ostrém kontrastu k menším národům, které se před půlstoletím připojily k Francii, Itálii a Německu při zakládání Evropského hospodářského společenství, jež EU předcházelo. Přestože se malé země naučily, že velké státy obvykle prosadí svou, berlínská schůzka je značně rozzlobila, neboť ji vnímají jako pokus o omezení svých práv v klubu, do něhož zakrátko vstoupí.