0

Finanční zranitelnost Evropy

VÍDEŇ – Nejpozoruhodnější inovace posledních dvou desetiletí byly v oblasti financí. Stejně jako v technickém novátorství se finanční inovace týkají neustálého hledání vyšší efektivity – v tomto případě snižování ceny převodů financí mezi střadateli a investory. Snížení ceny, které představuje čistý přínos pro společnost, je třeba hodnotit příznivě. Jak ale ukazuje současná finanční krize, tam, kde je účelem finanční inovace obejít regulaci nebo daňovou povinnost, musíme být obezřetnější.

Současná finanční revoluce bohužel byla svou podstatou do velké míry spíše honbou za rentou než zvyšováním blahobytu. Zakládala se na odstraňování či alespoň omezování dvou klíčových složek bankovních nákladů, které si úzce spojujeme s obezřetnými strukturami.

Jednou je nutnost bank a dalších finančních ústavů držet si rezervy likvidity. Čím méně likvidní jsou aktiva banky, tím potřebnější takové rezervy jsou. Výnos z těchto rezerv je ovšem nízký, a tak je výhodné na nich šetřit. Loňský debakl Northern Rock ve Velké Británii zůstane nadlouho ukázkou toho, jak se taková rizika řešit nemají.

Když výnosnost investic převyšuje cenu peněz, je dále velice lukrativní zvyšovat koeficient zadlužení banky. Bezohledná expanze bilance v honbě za ziskem zůstává v mezích, dodržují-li finanční společnosti zákonné kapitálové požadavky, které vyžadují poměr mezi kapitálem a aktivy asi ve výši 8%. Mnohé se ale snažily toto omezení přehlížet, a to k vlastní újmě: Carlyle Capital Corporation, filiálka americké Carlyle Group, se vyzdvihla až 32násobnou dluhovou pákou – vlastnila tedy dolar kapitálu na každých 32 dolarů aktiv –, než ji neblahý vývoj trhu sprovodil ze světa.