0

Evropské banky, evropská krize

BRUSEL – Evropa stále představuje epicentrum druhého dějství globální finanční krize, která nyní zmutovala v krizi svrchovaného zadlužení uvnitř eurozóny. Jak k tomu mohlo dojít, když se prý veškeré problémy, přinejmenším na papíře, vyřešily během mimořádného květnového summitu EU, který zřídil mechanismus evropské finanční stability (EFSF) a zaručil se za financování ve výši téměř bilionu dolarů?

Tyto májové sliby mezitím dostaly konkrétnější podobu. V Lucembursku byl zřízen „subjekt zvláštního určení“ (SPV) a už dnes se může opřít o stamiliardy eur v zárukách od členských států.

Kdyby se všechny přislíbené prostředky (750 miliard eur, včetně financování ze strany Mezinárodního měnového fondu) měly využít, EU by na několik let plně refinancovala všechny země ve finanční tísni (Portugalsko, Španělsko a Irsko). Evropská centrální banka navíc prokázala ochotu kupovat vládní (a soukromé) dluhopisy, pokud usoudí, že fungování trhu bylo narušeno.

Jenže tato oficiální finanční palebná síla neudělala na trhy žádný dojem. Rozpětí u španělských vládních dluhopisů nadále šplhají nahoru a jsou teď vyšší než před ohlášením EFSF. A objevují se zlověstné známky na mezibankovním trhu, neboť víc a víc bank reflektuje chatrnou důvěru v to, že stabilita systému byla obnovena, a raději své peníze ukládají u ECB, než by je půjčily jiným bankám.