27

Nepostradatelní přistěhovalci

BERLÍN Jak hřejivý pocit musí člověka naplňovat, když se dostane do Německa, kde fotbaloví fanoušci zvedají transparenty vítající uprchlíky z válkou pustošeného Blízkého východu. Německo je novou zaslíbenou zemí pro zoufalé a pošlapávané, pro lidi, kteří přežili válku a drancování.

Dokonce i oblíbené německé bulvární plátky, které obvykle nemají sklon k dobročinnosti, hlásají ochotu pomoci. Zatímco politici ve Velké Británii a dalších zemích lomí rukama a vysvětlují, proč i relativně malý příliv Syřanů, Libyjců, Iráčanů nebo Eritrejců představuje smrtelné nebezpečí pro sociální předivo společnosti, „máma Merkelová“ slíbila, že Německo žádného skutečného uprchlíka neodmítne.

Očekává se, že do Německa letos vstoupí přibližně 800 000 uprchlíků, zatímco britský premiér David Cameron tropí povyk kvůli necelým 30 000 uchazečům o azyl a temně varuje před „zástupy lidí“ překračujících Severní moře. Na rozdíl od Merkelové navíc Cameron nese část zodpovědnosti za rozdmýchání jedné z válek (v Libyi), kvůli nimž se stal život pro miliony lidí nesnesitelným. Není divu, že si Merkelová přeje, aby jiné evropské země přijímaly větší počet uprchlíků na základě systému povinných kvót.

Je třeba říci, že navzdory úzkostné rétorice politiků je Velká Británie etnicky různorodější a v některých směrech i otevřenější společností než Německo. Londýn je nesrovnatelně kosmpolitnější než Berlín nebo Frankfurt. A celkově vzato Británie z imigrace nesmírně těží. Národní zdravotní služba už dokonce varovala, že přijetí nižšího počtu imigrantů by bylo katastrofální, poněvadž britské nemocnice by pak čelily vážnému nedostatku pracovních sil.