4

Žádoucí pracovní místa v Evropě

BERLÍN – Když Evropská unie v roce 1997 pořádala svůj první summit o růstu a pracovních místech, nezaměstnanost dosahovala 11 %. Když loni na podzim probíhal další takový summit, jako by se mnoho nezměnilo. Nezaměstnanost v eurozóně dosahovala 11,5 % – na tuto hladinu vystoupala z minima dosaženého v prvním čtvrtletí roku 2008.

Má-li EU dostát svému slibu míru a prosperity, bude muset najít způsoby jak vytvořit příležitosti pro více svých občanů. Obzvlášť závažné obavy vyvolává nezaměstnanost mladých, i v zemích s jinak příznivou statistikou zaměstnanosti; v zemích s horšími poměry na trhu práce představuje potenciální zdroj sociální a politické nestability.

Zapojení do pracovních sil nemá vazbu jen na výše příjmů, ale také na sebevědomí, společenské začlenění a sociální postavení. Zůstane-li člověk mimo trh práce, narůstá riziko chudoby a špatného zdravotního stavu, a čím déle nezaměstnanost trvá, tím větší újma v jejím důsledku vzniká. Mladí lidé bez zaměstnání mají méně příležitostí i později v životě – to znamená mrhání vzděláním a dovednostmi, s neblahými dopady na národní ekonomiky.

Ovšemže některým zemím EU se podařilo přestát krizi poměrně dobře. Podle hodnocení sociální spravedlnosti, vzniklého v projektu Indikátory udržitelné správy (SGI) organizace Bertelsmann Stiftung, na špici seznamu zemí podle přístupnosti trhu práce jsou Rakousko, Dánsko a Německo, následované Švédskem a Finskem. I v těchto zemích je ale prostor pro zlepšení. Dánsko například kdysi sloužilo za vzor reformy trhu práce. Od propuknutí krize eura však tamní nezaměstnanost stoupla – ze 3,5 % v roce 2008 na 6,4 % v listopadu 2014.