Rozšíření EU – možnosti a omyly

CAMBRIDGE: Skrznaskrz celou Latinskou Amerikou sílí tlaky na větší zapojení USA do regionální integrace kontinentu. Nastávající president Mexika, Vincente Fox, učinil z integrace volného trhu práce velmi důležitou položku své agendy. Argentina zase doufá, že se jí podaří dosáhnout dohody o volném obchodu coby nástroje silnějšího spojení se Spojenými státy, přinejmenším v očích investorů, a proto se také rozhodla snížit prémiové příplatky na kapitálové investice, které byly jen nedávno zavedeny. V Asii, oslabené finanční krizí z roku 1997, se dostává do popředí Japonsko, které začíná výrazně podporovat regionální ekonomickou integraci. Mezi regionálními cedulovými bankami byly dohodnuty úvěrové podmínky a některé asijské ekonomiky nabídly váhavému Japonsku dohody o volném obchodu. Jihokorejci, kteří se japonského přístupu obávají, zase tlačí na měnovou integraci.

Nicméně v Evropě stále zůstává nejsilnějším pokusem o regionální integraci výhlídka na to, že se Evropská unie otevře Východu. Po jižní vlně (Portugalsko, Španělsko a Řecko), ke které došlo před dvaceti lety, zahrnuje nová vlna 10 postkomunistických zemí v různých stádiích vývoje. Těmi nejprominentnějšími, alespoň co se týče ekonomické velikosti a vlastní blízkosti, jsou Polsko, Maďarsko a Česká republika. Ovšem celý seznam jde hluboko do balkánských zemí a zahrnuje také Rumunsko, a kdo ví, snad i Turecko je možné počítat za potencionálního člena EU.

EU a kandidátské země:

https://prosyn.org/bIvAQIZcs