CAMBRIDGE – Pokud jde o růst ekonomické nerovnosti ve Spojených státech a některých dalších rozvinutých ekonomikách od 70. let, je vcelku jedno, které měřítko distribuce příjmů si vybereme: všechna ukazují vzestup. A ačkoliv byla předložena řada vzájemně si konkurujících vysvětlení, na rozumné politice řešení tohoto problému se můžeme shodnout i bez toho, abychom se shodovali na příčinách.
Existuje řada způsobů, jak nerovnost měřit. Každý nám sděluje něco jiného. Nedávný hospodářský úspěch mnoha asijských zemí podle některých měřítek nerovnost snížil (například podle velkého poklesu míry chudoby), zatímco podle jiných nikoliv (zvýšilo se kupříkladu rozpětí mezi vysokými a nízkými příjmy). V USA ovšem všechna měřítka nerovnosti ukazují od přelomu tisíciletí stejným směrem, což odráží skutečnost, že z přínosů spojených s hospodářským růstem mají prospěch téměř výlučně lidé na vrcholu příjmového žebříčku. Podíl horních 0,5% na celkových příjmech dosáhl 14%, což je stejné jako ve 20. letech minulého století.
Za normálních okolností by si člověk myslel, že diagnostikování příčiny tak zásadního posunu bude nezbytným předpokladem pro stanovení léčby. Možná by ho však odradilo zjištění, že přijatelných vysvětlení bylo předloženo nesmírně mnoho a je těžké vybrat z nich to správné.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
The banking system we take for granted is unfixable. The good news is that we no longer need to rely on any private, rent-seeking, socially destabilizing network of banks, at least not the way we have so far.
shows why the current private system is unfixable – and why we don’t need to tolerate it anymore.
Like Vladimir Putin, China's leader is so steeped in a narrative of victimhood and fearful of appearing weak that it is hard to imagine him ever leading China out of the mess he has created. He could well be remembered as the leader who squandered history's most remarkable economic success story.
about the country's increasingly worrisome trajectory, both at home and abroad.
Artificial IdiocyFrank Rumpenhorst/picture alliance via Getty Images
CAMBRIDGE – Pokud jde o růst ekonomické nerovnosti ve Spojených státech a některých dalších rozvinutých ekonomikách od 70. let, je vcelku jedno, které měřítko distribuce příjmů si vybereme: všechna ukazují vzestup. A ačkoliv byla předložena řada vzájemně si konkurujících vysvětlení, na rozumné politice řešení tohoto problému se můžeme shodnout i bez toho, abychom se shodovali na příčinách.
Existuje řada způsobů, jak nerovnost měřit. Každý nám sděluje něco jiného. Nedávný hospodářský úspěch mnoha asijských zemí podle některých měřítek nerovnost snížil (například podle velkého poklesu míry chudoby), zatímco podle jiných nikoliv (zvýšilo se kupříkladu rozpětí mezi vysokými a nízkými příjmy). V USA ovšem všechna měřítka nerovnosti ukazují od přelomu tisíciletí stejným směrem, což odráží skutečnost, že z přínosů spojených s hospodářským růstem mají prospěch téměř výlučně lidé na vrcholu příjmového žebříčku. Podíl horních 0,5% na celkových příjmech dosáhl 14%, což je stejné jako ve 20. letech minulého století.
Za normálních okolností by si člověk myslel, že diagnostikování příčiny tak zásadního posunu bude nezbytným předpokladem pro stanovení léčby. Možná by ho však odradilo zjištění, že přijatelných vysvětlení bylo předloženo nesmírně mnoho a je těžké vybrat z nich to správné.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in