57

Ekonomie a popírání reality

PAŘÍŽ – Těsně před odchodem z funkce prezidenta Evropské centrální banky si Jean-Claude Trichet rozhořčeně postěžoval: „Jako tvůrce politiky během krize jsem zjistil, že dostupné [ekonomické a finanční] modely pomáhají jen v omezené míře. Dokonce bych zašel ještě dál: tváří v tvář krizi jsme měli pocit, že nás konvenční nástroje nechaly na holičkách.“

Trichet dále vyzval, aby si ekonomové při vysvětlování fenoménu, který právě zakoušel, vzali inspiraci z jiných oborů – fyziky, strojírenství, psychologie a biologie. Bylo to pozoruhodné volání o pomoc a vážná obžaloba ekonomické profese jako celku – o všech těch rozmařile odměňovaných profesorech financí na ekonomických fakultách univerzit od Harvardu po Hajdarábád nemluvě.

Od inženýrů a fyziků, v něž Trichet vkládal takovou víru, prozatím přišla jen malá pomoc, ale s nějakou reakcí se jeho výzva přece jen setkala. Přední odborník na klimatické změny Robert May prohlásil, že metody používané v jeho oboru mohou napomoci k vysvětlení dějů na finančních trzích. Epidemiologové zase naznačili, že výzkum šíření nakažlivých nemocí může vrhnout nové světlo na neobvyklá schémata finanční nákazy, jichž jsme byli v posledních pěti letech svědky.

Toto vše jsou úrodná pole pro budoucí studie, ale co říci o samotných oborech ekonomie a financí? Nelze udělat nic pro to, aby byly užitečnější při vysvětlování světa, jaký skutečně je, nikoliv jaký se v jejich stylizovaných modelech předpokládá?