0

Ekonomika pro papoušky

BERKELEY – Říká se, že britský ekonom počátku 19. století J. R. McCulloch je autorem starého vtipu, podle něhož stačí papouškovi k tomu, aby se stal učeným politickým ekonomem, naučit se dvě slova: „nabídka a poptávka“, „nabídka a poptávka“. Šéf amerického Federálního rezervního systému Ben Bernanke minulý týden prohlásil, že McCullochovu ekonomii – ekonomii nabídky a poptávky – finanční krize v žádném případě nezdiskreditovala a že je stále mimořádně užitečná.

S Bernankeho názorem lze těžko nesouhlasit: ekonomie by byla užitečná, kdyby byli ekonomové opravdu jako McCullochovi papoušci – tedy kdyby se skutečně dívali na nabídku a poptávku. Myslím si však, že ekonomii do značné míry zdiskreditovala do očí bijící neschopnost mnoha ekonomů být stejně chytří, jako byli McCullochovi papoušci.

Vezměme si například tvrzení – v USA dnes velmi rozšířené –, že další vládní pokusy o zmírnění nezaměstnanosti ztroskotají, protože současná vysoká nezaměstnanost v Americe je „strukturální“: tedy že selhání ekonomických výpočtů zanechalo v zemi nesprávné produktivní zdroje k uspokojení poptávky domácností a firem. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že problémem není ani tak nedostatek agregátní poptávky jako spíše nedostatek produktivní nabídky.

Mělo by však být snadné – alespoň pro průměrného papouška – říci, zda pokles prodeje způsobil nedostatek nabídky, nebo nedostatek poptávky. Je-li pokles prodeje způsoben nedostatkem poptávky, přičemž nabídka je stále vysoká, pak v důsledku poklesu množství ve vztahu k trendu klesnou také ceny. Je-li pokles prodeje naopak způsoben nedostatkem nabídky, přičemž poptávka zůstává vysoká, pak množství klesne, ale ceny vzrostou.