8

Vadná zbraň ECB

BRUSEL – Inflace v eurozóně se tvrdošíjně drží na sestupné trajektorii a Evropská centrální banka čelí stále silnějšímu tlaku, aby udělala „něco“, co odvrátí otevřenou deflaci. Pod výrazem „něco“ se obvykle rozumějí mohutné nákupy aktiv neboli kvantitativní uvolňování (QE). Bylo by však QE skutečně účinné?

Diskuse se zatím odvíjí podle snadno předvídatelných národních hledisek: věřitelské země nemají vůči deflaci žádné námitky, protože zvyšuje reálnou hodnotu jejich investic, zatímco splátková zátěž zadlužených zemí by se v případě deflace zhoršila.

V uzavřené ekonomice musí ke každé pohledávce existovat odpovídající dluh. Vezměme si však jednotlivé státy: některé vykazují velký zahraniční dluh, zatímco jiné si udržují výrazně věřitelské postavení.

Spojené státy a Německo zaujímají na škále věřitel-dlužník opačné extrémy. USA těží z „přemrštěné výsady“ emitovat dluh denominovaný ve vlastní měně a už více než 30 let vykazují deficity běžného účtu. Celkový zahraniční dluh amerických občanů (většina tohoto dluhu je přitom v amerických dolarech) převyšuje sedm bilionů dolarů. Z toho vyplývá, že z jakéhokoliv snížení úrokových sazeb v USA by země jako celek těžila – na rozdíl od věřitelských zemí typu Německa, kde by se snížil příjem z úroků.