0

Neodepisujte „novou ekonomiku“, ještě není mrtvá

CAMBRIDGE: Až donedávna vládla v konjunkturou zahlcené Americe tzv. nová ekonomika, a vládla samými superlativy: nebylo inflace, která by stála řeč, akcie se držely celou dobu vysoko a po dobu posledních 4 let si udržovaly růst vyšší než 4%, byla zde plná zaměstnanost a rozpočtové přebytky. Při takové představě i ti největší cynikové kapitulovali. Nyní je vše jinak. Na trzích zboží i pracovní síly se zjevují přízraky inflace; nyní jde pouze o to, zda-li se ekonomika rychle zastaví sama od sebe, či bude-li muset zasáhnout komise kontrolující Americkou centrální banku (Federal Reserve Board) a urychleně zvýšit úrokové míry.

Byl to tedy všechno jen podfuk anebo přežije nová ekonomika tuto krizi? Odpověď je jasná: přežije a rozšíří se po celém světě, a nakonec se stane všeprostupujícím fenoménem, jakými se například staly ve třicátých letech sociální stát a silná vláda. Bude formovat naše hospodářství, a stejně tak i naše životy, po celá desetiletí.

Proč? Nová ekonomika totiž disponuje pěti vzájemně interaktujícími hnacími motory: technologií a konkurenceschopností na jedné straně a novou ekonomickou kulturou ve sféře vlády, domácností i podnikání. Technologie je tou nejnápadnější částí: telekomunikační revoluce je doslova všeprostupující a šíří se mnohem rychleji, než jak se dařilo telegrafu nebo telefonu ve své době. Existuje i jiná informační revoluce, jenž vězí ve schopnosti vytvářet softwearové programy, které dramaticky restrukturalizují prvotní úkoly zadání, ať jde o účetnictví, prodej vstupenek, financování projektu, nákupy a nakonec i zábavu. Tato část revoluce ale zdaleka není u konce: po pravdě řečeno, jsme tak nějak právě na konci začátku této revoluce. Exploze kapacity počítačů brzy přinese nevídané možnosti, jež jsou ještě nyní mimo představu kohokoliv z nás.

Co se týče konkurenceschopnosti: od začátku tohoto století jsme nedisponovali konkurenceschopností ani příliš velkou ani příliš rozšířenou. Nyní se vysoká konkurenceschopnost stává dokonce samotným zákonem, a to i těch zemích, které se jí bojí jako čert kříže – v Německu, Francii, Japonsku i jinde. Hybnými silami konkurence jsou pochopitelně zákonitosti světového obchodu, který se stává díky moderním technologiím, domácími deregulacemi a omezováním sociálního státu mnohem efektivnějším. Akcionáři trvají na tom, aby dostali, co jim patří. Spekulativní kapitál je komukoliv k dispozici, nejen establismentu, a to v míře zcela neomezené. Ke zrušení chráněných trhů je tak jen malý krůček. Nová ekonomika sice znamená bezohlednou cestu vpřed, ale každý kdo je minimálně v pozici kupce, je králem.