Zabíjí nerovnost?

Studie z roku 1839 zkoumající 1 600 úmrtí na jednom londýnském předměstí – vůbec první studie svého druhu – odhalila, že lidé žijící na vrcholku společnosti žijí v průměru dvaapůlkrát déle než dělníci, montéři a jejich rodiny. Od té doby se toho moc nezměnilo. Přes dramatické zlepšení sociálních a zdravotních podmínek, díky nimž se zvýšila průměrná délka života u všech socioekonomických skupin, žijí bohatí lidé i dnes déle než chudí. Jistá studie docela nedávno zjistila, že lidé s nejnižším vzděláním mají dvakrát až třikrát vyšší šanci, že v následujících deseti letech zemřou, než lidé na společenské špičce. U chudých může být stejná nemoc fatálnější než u bohaté části společnosti. U méně majetných osob byla potvrzena vyšší pravděpodobnost úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, infarkt, některé formy rakoviny, AIDS, diabetes, chronickou chorobu plic, zápal plic, chřipku, cirhózu nebo v souvislosti s různými nehodami, vraždami či sebevraždami. Pozoruhodné je přitom to, že tento jev není jen otázkou rozdílu mezi chudými a bohatými. Rozdíly v průměrné délce života se vyskytují ve všech socioekonomických skupinách, takže např. lidé, kteří jsou téměř na špičce ekonomické stupnice – a tudíž dobře situovaní – nežijí stejně dlouho jako lidé, kteří jsou ještě výš. Proč tomu tak je, zůstává tajemstvím. Jistě, chudí lidé jsou méně vzdělaní a nemají tudíž dostatek znalostí o tom, jak o sebe pečovat; žijí navíc v obecně horších podmínkách. Jsou náchylnější k různým důsledkům nezdravé výživy, přelidnění, ne právě bezpečných pracovních podmínek a znečišťování životního prostředí. Mívají krom toho sklon k mezilidské agresi a rizikovému chování – což si velmi dobře uvědomují výrobci, dodavatelé a inzerenti cigaret, alkoholu, drog, zbraní a nekvalitních, málo výživných potravin. Ovšem důsledek toho, co obvykle dáváme do souvislosti s chudobou – špatná strava, přelidnění, toxiny, nezdravé návyky atd. – představuje jen asi 25 % rozdílu průměrné délky života mezi vrcholem společnosti a spodními příčkami socioekonomického žebříčku. U zbývajících 75 % není zřejmě na vině absolutní nouze, nýbrž méně hmatatelné příčiny, které odrážejí relativní chudobu – to jest nerovnost. Relativní nerovnost – na rozdíl od nerovnosti absolutní – je možná klíčem k tomu, proč i po 150 letech existuje souvislost mezi socioekonomickým stavem a úmrtností, přestože během té doby došlo k obrovským změnám a vývoji společenských i zdravotních podmínek, rizikových faktorů, průměrné délky života, typů nemocí i systémů zdravotní péče. To také dává tušit, že řešení a odstraňování zřejmých rizikových faktorů, např. špatného bydlení, hygieny a pracovních podmínek, nemůže stačit, přestože je a bude naprosto nezbytné pro zvýšení průměrné délky života chudých a pro zeslabení vztahu mezi socioekonomickým statutem a úmrtností. Proč si nerovnost vybírá svou daň zrovna na zdraví chudých lidí? Může to být proto, že nižší socioekonomické vrstvy společnosti obtížněji zvládají stres. Nejenže je tady mnohem vyšší finanční zátěž, ale také mezilidské vztahy a s nimi spojená psychická opora se zde narušují mnohem častěji. Je dokázáno, že kombinace vysokého stresu a oslabených mechanismů pro boj se stresem zvyšuje riziko vzniku psychických poruch a že má přímou souvislost se sníženou odolnosti vůči nemocím. Chudoba, ale i relativní nouze, bývá také spojována s dalšími ukazateli sociálního statusu. Rasová diskriminace, upírání některých občanských práv a další společenské nevýhody vytvářejí v takto postižených lidech pocit nenávisti, neschopnosti a další stavy duševní otupělosti, které mají podle mnohých důkazů na svědomí odstupňování průměrné délky života ve vztahu k socioekonomickému postavení. Naproti tomu vyšší socioekonomický status jako by zvyšoval povědomí jednotlivce o rizicích spojených s nemocí a smrtí a tím pádem schopnost vyhnout se jim. Pravděpodobnost, že žena vyhledá užitečnou preventivní péči, např. mamografii, třebaže je dostupná – i cenově – pro většinu lidí, má nespornou souvislost se vzděláním, jměním, mocí, prestiží a společenskými styky. Zbývá zjistit, jak se společenská a ekonomická nerovnost odráží ve zdravotním stavu a průměrné délce života. Jedno je však jisté: přímý útok na nedostatečnou hygienu, neodpovídající bydlení a nezdravé životní a pracovní prostředí a vzdělávací kampaně namířené na rizikové mezilidské chování řeší jen polovinu problému. Je jasné, že má-li se mezi chudými a bohatými zúžit propast dlouhověkosti, musí se o to přičinit nejen zdravotníci a sociální pracovníci. Musíme se více zaměřit na sociální faktory, jež mají na svědomí zhoršující se zdravotní stav chudých a jejich kratší délku života. Nemoc a její léčba je věcí především biologických, vědeckých a klinických faktorů; zdraví a délka života jsou naproti tomu věcí sociální politiky. Problematický stav zdraví obyvatel si žádá řešení základních příčin ekonomické nouze a s ní spojených principů a důvodů třídního rozdělení společnosti. Při úvahách o vztahu mezi socioekonomickým postavením a dlouhověkostí dojdeme k zajímavému závěru, snad až k spekulaci. Kdybychom snížili úroveň absolutní chudoby a kdyby většina obyvatel produkovala jen minimum hmotného blahobytu, zdravotní nerovnost by to nijak neovlivnilo. Nejpádnější důvod pro snížení relativní ekonomické nerovnosti je proto také ten nejprostší: cena nerovnosti může být otázkou života a smrti.
http://prosyn.org/aLszbgw/cs;
  1. Sean Gallup/Getty Images

    Angela Merkel’s Endgame?

    The collapse of coalition negotiations has left German Chancellor Angela Merkel facing a stark choice between forming a minority government or calling for a new election. But would a minority government necessarily be as bad as Germans have traditionally thought?

  2. Trump Trade speech Bill Pugliano/Getty Images .

    Preparing for the Trump Trade Wars

    In the first 11 months of his presidency, Donald Trump has failed to back up his words – or tweets – with action on a variety of fronts. But the rest of the world's governments, and particularly those in Asia and Europe, would be mistaken to assume that he won't follow through on his promised "America First" trade agenda.

  3. A GrabBike rider uses his mobile phone Bay Ismoyo/Getty Images

    The Platform Economy

    While developed countries in Europe, North America, and Asia are rapidly aging, emerging economies are predominantly youthful. Nigerian, Indonesian, and Vietnamese young people will shape global work trends at an increasingly rapid pace, bringing to bear their experience in dynamic informal markets on a tech-enabled gig economy.

  4. Trump Mario Tama/Getty Images

    Profiles in Discouragement

    One day, the United States will turn the page on Donald Trump. But, as Americans prepare to observe their Thanksgiving holiday, they should reflect that their country's culture and global standing will never recover fully from the wounds that his presidency is inflicting on them.

  5. Mugabe kisses Grace JEKESAI NJIKIZANA/AFP/Getty Images

    How Women Shape Coups

    In Zimbabwe, as in all coups, much behind-the-scenes plotting continues to take place in the aftermath of the military's overthrow of President Robert Mugabe. But who the eventual winners and losers are may depend, among other things, on the gender of the plotters.

  6. Oil barrels Ahmad Al-Rubaye/Getty Images

    The Abnormality of Oil

    At the 2017 Abu Dhabi Petroleum Exhibition and Conference, the consensus among industry executives was that oil prices will still be around $60 per barrel in November 2018. But there is evidence to suggest that the uptick in global growth and developments in Saudi Arabia will push the price as high as $80 in the meantime.

  7. Israeli soldier Menahem Kahana/Getty Images

    The Saudi Prince’s Dangerous War Games

    Saudi Arabia’s Crown Prince Mohammed bin Salman is working hard to consolidate power and establish his country as the Middle East’s only hegemon. But his efforts – which include an attempt to trigger a war between Israel and Hezbollah in Lebanon – increasingly look like the work of an immature gambler.