Záleží vůbec na něčem?

OXFORD – Mohou být morální soudy pravdivé nebo falešné? Anebo je etika v podstatě ryze subjektivní záležitostí závisející na individuální volbě, případně se vztahuje ke kultuře společnosti, v níž člověk žije? Možná jsme odpověď právě našli.

Názor, že morální soudy konstatují objektivní pravdy, je mezi filozofy z módy už od 30. let, kdy logičtí pozitivisté tvrdili, že jelikož neexistuje způsob, jak ověřit pravdivost morálního soudu, nemůže jít o nic jiného než o výraz našich pocitů či postojů. Když tedy například řekneme: „Neměl byste bít to dítě,“ ve skutečnosti tím jen vyjadřujeme svou nelibost nad bitím dítěte nebo daného člověka vybízíme, aby dítě bít přestal. Na otázku, zda je, či není nesprávné bít dítě, přitom neexistuje objektivně pravdivá odpověď.

Ačkoliv byl tento pohled na etiku často napadán, mnohé námitky přicházely od náboženských myslitelů, kteří se odvolávali na Boží přikázání. V sekulárním světě západní filozofie však mají takové argumenty jen omezenou působivost. Jiné obhajoby objektivní pravdy v etice se sice neodvolávaly na náboženství, ale proti převládající filozofické náladě se nedokázaly nijak výrazně prosadit.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/4LhvMLe/cs;