Záleží vůbec na něčem?

OXFORD – Mohou být morální soudy pravdivé nebo falešné? Anebo je etika v podstatě ryze subjektivní záležitostí závisející na individuální volbě, případně se vztahuje ke kultuře společnosti, v níž člověk žije? Možná jsme odpověď právě našli.

Názor, že morální soudy konstatují objektivní pravdy, je mezi filozofy z módy už od 30. let, kdy logičtí pozitivisté tvrdili, že jelikož neexistuje způsob, jak ověřit pravdivost morálního soudu, nemůže jít o nic jiného než o výraz našich pocitů či postojů. Když tedy například řekneme: „Neměl byste bít to dítě,“ ve skutečnosti tím jen vyjadřujeme svou nelibost nad bitím dítěte nebo daného člověka vybízíme, aby dítě bít přestal. Na otázku, zda je, či není nesprávné bít dítě, přitom neexistuje objektivně pravdivá odpověď.

Ačkoliv byl tento pohled na etiku často napadán, mnohé námitky přicházely od náboženských myslitelů, kteří se odvolávali na Boží přikázání. V sekulárním světě západní filozofie však mají takové argumenty jen omezenou působivost. Jiné obhajoby objektivní pravdy v etice se sice neodvolávaly na náboženství, ale proti převládající filozofické náladě se nedokázaly nijak výrazně prosadit.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/4LhvMLe/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.