0

Demokracie bez demokratů

Filozof Karl Popper měl dostatečný důvod formulovat přesnou definici demokracie. Ta je podle něj prostředkem, jak odstavit lidi u moci bez krveprolití. On sám pochopitelně upřednostňoval volební urnu.

Popperova definice se vyhýbá teologickým sporům o ,,vládě lidu" i otázce, zda něco takového vůbec může existovat. Kromě toho jsme v tomto případě ušetřeni pokusů vtěsnat do definice všechny možné druhy žádoucích cílů, jako jsou rovnost v sociálním i technickém slova smyslu, obecná teorie skutečného procesu ,,demokratizace", či dokonce řada občanských ctností spojených s procesem participace.

Popperova definice demokracie však nepomáhá, když přijde řeč na otázku, která se v mnoha koutech světa stala klíčovou: co když lidé odstavení od moci v demokracii věří, zatímco ti, kteří je nahradili, nikoliv? Jinými slovy: co když jsou zvoleni ,,nesprávní" lidé?

Příkladů se nabízí habaděj. V Evropě si v posledních letech vedou dobře strany s pochybným demokratickým rodokmenem: Jörg Haider v Rakousku, Christoph Blocher ve Švýcarsku, Umberto Bossi v Itálii, Jean-Marie LePen ve Francii - seznam je dlouhý. Volební vítězství podobných uskupení přinejmenším ztěžují sestavování zodpovědných vlád; přinejhorším jsou pak předzvěstí aktivně protidemokratických hnutí, která ve volbách dokážou získat většinu.