0

Demilitarizace muslimské politiky

ISLÁMÁBÁD – Mohou se muslimské vlády vymanit mocným armádám svých zemí a vytvořit civilní správu srovnatelnou se stavem v liberálních demokraciích? Aktuálně jde o prvořadou otázku v zemích tak nesourodých, jako je Egypt, Pákistán a Turecko.

Abychom dokázali odhadnout, jak se tento zápas bude vyvíjet, je užitečné znát minulost regionu. Islám si od svého založení v sedmém století udržuje tradici hluboké vojenské angažovanosti v politice a veřejné správě. Ostatně právě sílící vojenská zdatnost pomohla islámu v rychlém pronikání do světa.

Armáda byla zodpovědná za uchycení islámu napříč Středním východem, jakož i v Persii, jižní Evropě a na indickém subkontinentu. A jakmile se v nově dobytých zemích ustavoval muslimský stát, armáda se stávala nedílnou součástí jeho vedení.

Včlenění armády do státu bylo nejvýznačnější v Osmanské říši, jejíž vládci vytvořili nový typ vojenské síly, která získávala muže především z částí Evropy pod islámskou vládou. Janičáři (křesťanští mládenci rekrutovaní ke službě v osmanské pěchotě) byli buď z Evropy naverbováni, anebo odvedeni násilím ze zemí pod osmanskou nadvládou.