0

Evropa, jež odmítá zemřít

V době, kdy se Evropská unie připravuje na oslavy březnového 50. výročí Římské smlouvy, panuje všeobecný dojem, že tato instituce je na kolenou. Evropská integrace jako by v roce 2005 narazila na své Waterloo, když Nizozemci a Francouzi nečekaně v referendech poslali ke dnu návrh evropské ústavy.

Sdělovací prostředky se od té doby zaměřují na paralýzu, který údajně zachvátila rozhodovací proces v EU, avšak realita je jiná. Unie ani zdaleka netrpí žádnou nezvratnou nepřízní osudu: funguje jako obvykle a v tichosti pokračuje v koncipování nových strategií a projektů.

Stačí se podívat na některé nedávné titulky. EU sestavuje energetickou a ekologickou strategii, která si klade za cíl ukončit sebezničující konkurenční boj o ropu a plyn v Evropě a současně postavit Evropu do čela celosvětového úsilí o zastavení klimatických změn. Společná zahraniční a bezpečnostní politika unie možná ještě nemusí znamenat, že Evropa hovoří ke světu jednohlasně, nicméně se stále utváří a již nyní dokázala vyléčit některé rány způsobené neshodami ohledně války v Iráku. Neméně důležitá je skutečnost, že pokračuje evropská hospodářská integrace, kdy euro posiluje a na obzoru se rýsuje jednotný trh finančních služeb.

Nešťastná nabídka EU vytvořit společnou ústavu pramenila z obav, že rozhodovací mechanismy budou přetíženy vstupem mnoha nových členů do unie, nejprve v květnu 2004 a poté na počátku letošního roku. Ústavní smlouva byla původně koncipována tak, aby tento systém zmodernizovala, a teprve později přerostla v přemíře nadšení ve zdlouhavý a nabubřelý dokument, který je dnes mrtvým cárem papíru.