Paul Lachine

Věčná evropská krize

ATÉNY – Dohoda o finanční záchraně Kypru je předělem v probíhající krizi eurozóny, protože zodpovědnost za vyřešení problémů bank se přesunula od daňových poplatníků na soukromé investory a vkladatele. Přenesení velkých ztrát na vkladatele v kyperských bankách však porušuje záruku vyplývající z pojištění vkladů, která je součástí navrhované evropské bankovní unie, přičemž zavedení kapitálových kontrol dál nahlodává základy unie měnové. Honí si tedy Evropa vlastní oháňku?

Německo a ostatní země jádra eurozóny dávají najevo, že mutualizace dluhu uvnitř měnové unie je vyloučená a že vnější sanace států nebo finančních institucí půjdou ruku v ruce s „vnitřní záchranou“ z kapes jejich věřitelů. Rostoucí nejistota v otázce bezpečnosti vkladů vyšroubuje úrokové sazby a prohloubí evropskou recesi, a navíc by mohla odstartovat odliv kapitálu ze slabších ekonomik na okraji eurozóny do jejího jádra.

Důsledky takového posunu mohou být dalekosáhlé. Německý model řešení dluhové krize a návratu k vnitřní či vnější rovnováze se opírá o fiskální konsolidaci a strukturální reformy pro deficitní země. Pokud se však všechny země současně pokusí zlepšit svou fiskální nebo vnější rovnováhu seškrtáním výdajů a zvýšením daní, pak všechny ztroskotají, protože úsporný program určité země spočívá ve snížení poptávky po výkonu jiných zemí, což dál upevní domácí i vnější nerovnováhy. „Vnitřní záchrana“ na úkor věřitelů tyto trendy ještě zhorší.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/OfwhmIh/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.