0

Číhající tygr, nebo papírový drak?

Když nedávno vysoce postavený expert na obranu vypovídal před kongresovou komisí USA o čínském vojenském potenciálu, podrobně popsal mimořádně rozsáhlý zbrojní program, který Lidově osvobozenecká armáda (LOA) uskutečňuje. Poukázal obzvlástě na rostoucí počet balistických střel s krátkým, středním i dlouhým doletem, jimiž LOA disponuje. Odborníkova řeč ovsem končila tím, že ačkoliv je počet raket znepokojivý, neznamená ,,hromadění zbraní.``

Vyvedeni takovým závěrem z míry, kongresmani začali neúnavně opakovat jedinou otázku: jestliže stávající rakety LOA nejsou ,,hromaděním zbraní``, jaký počet by jím byl? Neschopnost na tuto otázku jasně odpovědět zmátla a rozhořčila jak experta, tak komisi.

Tato příhoda ilustruje zásadní a bolestný problém: čím víc víme o dění v Číně, tím méně jistoty máme o tom, zda se Čína skutečně stala hrozbou. Víme, že Čína hned dvakrát zdvojnásobila výdaje na obranu, mimo jiné kvůli rozsáhlému programu rozvoje zbraní, který zahrnul i modernizaci zastrasujícího a odvetného nukleárního potenciálu. Přesto nedokážeme říct, zda je takový nárůst zbrojní připravenosti hrozivý.

Větsinovým konsenzem je Čínu za hrozbu nepovažovat. Takový přístup má ovsem několik závažných koncepčních vad. Například vůbec nebere ohled na kulturu strategického nepřátelství vůči USA - a vůči americkým strategickým cílům v asijských a pacifických oblastech -, která je v LOA už dlouho hluboce zakořeněná.