Kolumbie je dnes v lepším stavu než v předchozích letech, zejména díky vedení prezidenta Álvara Uribeho, přesto však zůstává bizarním místem, jež čelí zvláštním a těžko zvladatelným potížím. Kolumbijské gerily FARC drží některé z unesených obětí už mnoho let. V polovojenských jednotkách se stále vyskytují dětští vojáci a existují videonahrávky kompromitující kolumbijské politiky a drogové krále. Ze všeho nejpodivnější jsou asi příslušníci geril, již odmítají propuštění na svobodu, a vláda trvající na jejich osvobození, třeba i proti jejich vůli.
Před o málo víc než rokem byl Uribe s velkým náskokem znovuzvolen, což byl hold jeho popularitě a účinnosti jeho politiky „demokratické bezpečnosti“ zaměřené na boj proti gerilám a obecnému násilí v zemi. Ve volbách padla nejstarší zavedená dvoupartajní soustava v Latinské Americe, poněvadž prezidentský kandidát aliance Polo Democrático získal víc hlasů než jeho vyzyvatel z Liberální strany, čímž dal konečně možnost volebního vyjádření levicovým silám, které dříve u volebních uren nenacházely větší potenciál ke změně než v horských bojích.
K završení byla dovedena kolumbijská jednání o dohodě o volném obchodu (FTA) se Spojenými státy. Jako úspěšný se jevil dokonce i sporný obchod, jenž Uribe uzavřel s pravicovými polovojenskými skupinami AUC, kdy výměnou za jejich odzbrojení omilostnil až 30 tisíc jejich členů, často za otřesné zločiny. Dokud byl u kormidla Uribe, zdálo se, že Kolumbie zdárně míří vpřed.
Kolumbie je dnes v lepším stavu než v předchozích letech, zejména díky vedení prezidenta Álvara Uribeho, přesto však zůstává bizarním místem, jež čelí zvláštním a těžko zvladatelným potížím. Kolumbijské gerily FARC drží některé z unesených obětí už mnoho let. V polovojenských jednotkách se stále vyskytují dětští vojáci a existují videonahrávky kompromitující kolumbijské politiky a drogové krále. Ze všeho nejpodivnější jsou asi příslušníci geril, již odmítají propuštění na svobodu, a vláda trvající na jejich osvobození, třeba i proti jejich vůli.
Před o málo víc než rokem byl Uribe s velkým náskokem znovuzvolen, což byl hold jeho popularitě a účinnosti jeho politiky „demokratické bezpečnosti“ zaměřené na boj proti gerilám a obecnému násilí v zemi. Ve volbách padla nejstarší zavedená dvoupartajní soustava v Latinské Americe, poněvadž prezidentský kandidát aliance Polo Democrático získal víc hlasů než jeho vyzyvatel z Liberální strany, čímž dal konečně možnost volebního vyjádření levicovým silám, které dříve u volebních uren nenacházely větší potenciál ke změně než v horských bojích.
K završení byla dovedena kolumbijská jednání o dohodě o volném obchodu (FTA) se Spojenými státy. Jako úspěšný se jevil dokonce i sporný obchod, jenž Uribe uzavřel s pravicovými polovojenskými skupinami AUC, kdy výměnou za jejich odzbrojení omilostnil až 30 tisíc jejich členů, často za otřesné zločiny. Dokud byl u kormidla Uribe, zdálo se, že Kolumbie zdárně míří vpřed.