0

Čínský zelený dluh

Svět si deset let kladl otázku, kdy si čínští představitelé uvědomí, že jejich země čelí obrovské ekologické krizi. Letos jsme dostali odpověď v podobě nového pětiletého plánu, v němž je ochrana životního prostředí označena za prioritu. Následovala smršť zelené propagandy a vláda dnes hovoří o tom, že bude k měření rozvoje používat „zelený HDP“. Povedou však všechny tyto řeči ke skutečnému pokroku?

Ústřední vláda sice připouští jisté zhoršení životního prostředí způsobené rychlým hospodářským růstem, avšak obrázek, který vykresluje, není úplný. Vezměme si například „zelený HDP“. Státní úřad pro ochranu životního prostředí letos na jaře vůbec poprvé vypracoval oficiální odhad čínského HDP sníženého o ekologické škody. Podle těchto výpočtů by odstranění následků znečištění z roku 2004 přišlo na 84 miliard dolarů, což jsou 3% HDP zmíněného roku. Podle realističtějších odhadů však ekologická zátěž představuje každoročně 8-13% čínského růstu HDP, což znamená, že země již kvůli znečištění ztratila téměř vše, co od konce 70. let získala.

Čínské ekologické problémy, jakkoliv jsou jejich příčiny složité, lze v konečném důsledku připsat našemu chápání marxismu. Po většinu nedávné minulosti jsme v marxismu spatřovali jen filozofii třídního boje. Věřili jsme, že hospodářský rozvoj vyřeší všechny naše problémy. V reformním období se toto špatné pochopení Marxe přetavilo do podoby nezřízené a morálky zbavené honby za materiálním ziskem. Tradiční čínská kultura se svým důrazem na soulad mezi lidskými bytostmi a přírodou byla odsunuta stranou.

V důsledku toho vládnou čínské ekonomice neefektivní znečišťovatelé hladoví po přírodních zdrojích, jako jsou uhelné a nerostné doly, textilky a papírny, železárny a ocelárny, petrochemické závody a výrobci stavebních hmot. Naše města zaznamenávají explozivní růst, což vede k ničení vodních zdrojů a úděsným dopravním zácpám.