ČCHENG-TU – Minulý měsíc si svět připomněl 50. výročí události, kterou tibetští aktivisté s oblibou nazývají Dnem tibetského národního povstání – toho dne v roce 1959 se Tibeťané ve Lhase vzepřeli nadvládě Komunistické strany Číny. Vzpoura byla tehdy rozdrcena, dalajláma uprchl do Indie a situace se nejméně na deset dalších let podstatně zhoršila: během politiky „velkého skoku“ předsedy Maa zemřelo mnoho Tibeťanů hladem – jejich počet zřejmě přesáhl milion –, chrámy a kláštery byly srovnány se zemí, v některých případech tibetskými Rudými gardami během kulturní revoluce, a velký počet lidí zahynul při násilnostech.
Oficiální čínští představitelé jsou v tomto roce plném výročí (20 let od událostí na Tchien-an-men) viditelně nesví. V březnu jsem pobýval ve městě Čcheng-tu v provincii S’-čchuan, kde žije mnoho Tibeťanů. Policisté tam na ulicích zastavovali dokonce i zahraniční turisty, kteří o výročí vůbec neměli tušení, a hledali u nich známky vzpoury. Barvitá tibetská čtvrť byla ohraničena kordonem. Nejenže se tam nesmělo fotografovat, ale člověk tamtudy nesměl ani projít.
Čínský tisk ovšem toto výročí připomněl záplavou článků popisujících radost Tibeťanů z osvobození od staletí trvajícího feudalismu a otroctví. Pokud bychom měli věřit například listu China Daily , pak byl Tibet „před osvobozením“ živoucím peklem a Tibeťané jsou dnes šťastní a vděční, že mohou být občany Čínské lidové republiky.
ČCHENG-TU – Minulý měsíc si svět připomněl 50. výročí události, kterou tibetští aktivisté s oblibou nazývají Dnem tibetského národního povstání – toho dne v roce 1959 se Tibeťané ve Lhase vzepřeli nadvládě Komunistické strany Číny. Vzpoura byla tehdy rozdrcena, dalajláma uprchl do Indie a situace se nejméně na deset dalších let podstatně zhoršila: během politiky „velkého skoku“ předsedy Maa zemřelo mnoho Tibeťanů hladem – jejich počet zřejmě přesáhl milion –, chrámy a kláštery byly srovnány se zemí, v některých případech tibetskými Rudými gardami během kulturní revoluce, a velký počet lidí zahynul při násilnostech.
Oficiální čínští představitelé jsou v tomto roce plném výročí (20 let od událostí na Tchien-an-men) viditelně nesví. V březnu jsem pobýval ve městě Čcheng-tu v provincii S’-čchuan, kde žije mnoho Tibeťanů. Policisté tam na ulicích zastavovali dokonce i zahraniční turisty, kteří o výročí vůbec neměli tušení, a hledali u nich známky vzpoury. Barvitá tibetská čtvrť byla ohraničena kordonem. Nejenže se tam nesmělo fotografovat, ale člověk tamtudy nesměl ani projít.
Čínský tisk ovšem toto výročí připomněl záplavou článků popisujících radost Tibeťanů z osvobození od staletí trvajícího feudalismu a otroctví. Pokud bychom měli věřit například listu China Daily , pak byl Tibet „před osvobozením“ živoucím peklem a Tibeťané jsou dnes šťastní a vděční, že mohou být občany Čínské lidové republiky.