13

Šálivé čínské představy

NEW YORK – Způsob, jímž Čína řídí svůj devizový kurz, dál otřásá globálními finančními trhy. Pokračující nejistota ohledně případné devalvace jüanu posiluje obavy, že se přes rozvíjející se trhy přeženou deflační síly a zasadí těžkou ránu rozvinutým ekonomikám, kde jsou úrokové sazby na nule nebo se kolem ní pohybují (a proto je nelze snížit v zájmu obrany proti importované deflaci). Fiskální pat v Evropě i ve Spojených státech tuto úzkost jen zvyšuje.

Současné obavy z vývoje devizového kurzu jsou však ve skutečnosti pouhým příznakem faktu, že přechod Číny ze strategie růstu taženého exportem na růst založený na domácí poptávce pokračuje mnohem méně hladce, než se doufalo.

Pro některé lidi zůstávají vize o zázracích kapitalismu s čínskými specifiky stejně velkolepé jako dříve. Tito lidé jsou si jistí, že po více než třiceti letech státem řízeného růstu představitelé Číny vědí, co dělat, aby pokulhávající ekonomiku vrátili na úspěšnou dráhu.

Proti nereálným očekáváním optimistů přitom stojí nereálné vize stoupenců strany nabídky, kteří by na propadající se čínský státní sektor nejraději aplikovali šokovou terapii a okamžitě začlenili nedostatečně rozvinuté čínské kapitálové trhy do dnešní turbulentní globální finanční soustavy. To je však nesmírně nebezpečný recept. Schopnost trhu transformovat Čínu se rozhodně neprojeví ve stagnující ekonomice, kde by taková opatření zvýšila deflační síly a vyvolala pohromu.