0

MMF: Střídání stráží

Blížící se odchod Stanleyho Fischera z funkce prvního náměstka výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu předznamenává konec jedné éry. Vlastně všichni ti, kdo stáli v čele této instituce během globálních krizí v letech 1997 až 1998 – to jest Fischer, výkonný ředitel Michel Camdessus, ředitel výzkumu Michael Mussa a dvě zákulisní postavy, které tahaly za provázky z amerického Ministerstva financí, Robert Rubin a Larry Summers – odcházejí nebo jsou už dokonce pryč.

Indonéskou, thajskou a korejskou prohru v roce 1997 následovalo o rok později fiasko ruské a brazilské. Pokus udržet nadhodnocený směnný kurz byl ve všech těchto zemích vykoupen miliardami dolarů z kapes daňových poplatníků. Uměle udržovaný směnný kurz přitom lidem s penězi dovoloval, aby se ještě více obohatili. Růst se do těchto zemí vrátil až s řádnou devalvací.

Důvěra v MMF pochopitelně s každým takovým neúspěchem klesala. A fond se pokaždé snažil dostat ze sebe nové řešení, vždy o malinko úspěšnější než bylo to předchozí. Jednou mělo takové řešení podobu preventivní půjčky – jako třeba v Brazílii; jindy šlo o strategickou „kauci“, od které bylo nakonec upuštěno – jako třeba v Rumunsku.

Poslední kapkou byly letošní krize v Turecku a Argentině. Vlna paniky v Turecku se zvedla těsně poté, co se Fischer dal slyšet, že vše je, zdá se, jak má být. Argentina – dlouhou dobu výkladní skříň MMF – dostala uznání za to, jak dobře zvládla inflaci a stabilizovala směnný kurz. V tomto chvalořečném oparu MMF jaksi zapomněl, že růst argentinského hospodářství stagnuje a že míra nezaměstnanosti už více než pět let neklesá pod deset procent. Splácet obrovské půjčky by pro Argentinu bylo bez růstu čím dál obtížnější.