0

Hlavní města kapitálu

NEW YORK – Čínská vláda nedávno oznámila, že chce, aby se Šanghaj stala do roku 2020 hlavním městem globálních financí, srovnatelným s Londýnem a New Yorkem. Je to ambiciózní cíl, kterého může a nemusí být dosaženo. Čínské aspirace však odrážejí také jednu znepokojivou a stále všudypřítomnější novou realitu: političtí představitelé dělají rozhodnutí, která jsou za normálních okolností vyhrazená trhům, a to v míře nevídané celé desítky let.

Podobně jako finanční krize samotná je dnes i tento trend globální. V desítkách zemí přijímají politické špičky rozhodnutí, která v dohledné budoucnosti předurčí výkonnost místních (i globálních) trhů.

Čínský export poklesl v únoru o více než 25%. Žádný strach, reagoval premiér Wen Ťia-pao: čínská vláda má „dostatek munice“ na doplnění svého stimulačního balíku v objemu 587 miliard dolarů – na plán, který má vytvořit miliony pracovních míst prostřednictvím enormních vládních investic do dopravy, energetické infrastruktury, bydlení a dalších rozsáhlých projektů.

V Indii, kde je vláda častěji pokládána za brzdu obchodu než za katalyzátor růstu, dnes rozhodnutí hýbající místními trhy přijdou s vyšší pravděpodobností od byrokratů v Dillí než od inovátorů v Bombaji. Vláda vedená Kongresovou stranou, která se velmi snažila působit během hospodářského zpomalení ve volebním roce dojmem, že vnímavě reaguje na veřejnou poptávku, prosadila od prosince tři stimulační balíky.