0

Bulharská zrada Evropy

Když letos v lednu Bulharsko vstoupilo do Evropské unie, věřil jsem, že moje vlast konečně nechala svou represivní minulost za sebou. Nedávné zatčení a hrozící deportace Annadurdyho Hadžieva, disidenta z Turkmenistánu, který tu hledal útočiště, naznačuje, že některé věci se nikdy nezmění.

Jestliže Bulharsko tohoto muže pošle zpět do Turkmenistánu – kde čelí jistému mučení a hrozbě brutální smrti –, náš požadavek být součástí demokratické Evropy, která ctí práva, vyzní falešně. Navíc neschopnost EU přimět členské státy k dodržování jejích vlastních norem pošpiní obrázek EU jako obránce lidských práv ve světě.

Případ vyvolává vzpomínky na doby, kdy býval všudypřítomný vliv KGB a disidenti napříč východní Evropou a sovětskými republikami jako Turkmenistán žili ve strachu. Hadžiev a jeho rodina prchli do Evropy v roce 2001, aby unikli jednomu z nejrepresivnějších režimů na světě: absolutistické diktatuře zesnulého Saparmurata Nijazova, jenž se měl za „Turkmenbašiho,“ otce všech Turkmenů.

Někdejší místopředseda centrální banky Turkmenistánu a pozdější otevřený kritik Turkmenbašiho vlády Hadžiev, vysoký představitel exilové strany Watan (republikánské), získal po příchodu do Bulharska „propustku z humanitárních důvodů“ – jde o chráněnou kategorii osob, jež nedosáhnou na status uprchlíka. Od té doby však byl v tomto domněle „bezpečném útočišti“ vystaven násilným a svévolným represáliím. A přestože Turkmenbaši v prosinci zemřel, jeho nástupce Gurbanguli Berdymuhamedov pokračuje ve věznění disidentů, potlačování svobody projevu a vysmívání se demokracii, jak prokazují zmanipulované únorové volby.