0

Na globálním zotavení je třeba stavět

Dnešní svět je učebnicovým příkladem kontrastů. Pronásledují nás obrazy teroru a válek. A přitom všechny oblasti zeměkoule zažívají nejsilnější hospodářský růst za poslední léta, inflace zůstává i přes rostoucí ceny ropy na uzdě a také finanční trhy si vedou dobře. Několik ekonomik, které v nedávné době čelily finančním krizím, se rychle odráží ode dna. Zároveň však zbývá učinit ještě mnohé, máme-li pomoci předejít budoucím krizím a snížit chudobu.

Co tyto kontrasty znamenají pro budoucnost? Odpověď závisí v rozhodující míře na tom, jak budou jednotlivé země a mezinárodní společenství jako celek reagovat na klíčové strategické problémy: jak se vyrovnat s globálními nerovnováhami prostřednictvím makroekonomické politiky a značně opožděných reforem; jak čelit nákladům spojeným se stárnutím populace; jak posílit obranu proti hospodářským a finančním krizím a jak se postavit k tíživým závazkům plynoucím ze snižování chudoby.

Vedoucí představitelé finančního sektoru ze 184 zemí se nedávno sešli ve Washingtonu na výročním zasedání MMF a Světové banky. Letos si připomínáme šedesáté výročí konference v Bretton Woods, na níž byly obě organizace založeny jakožto pilíře mezinárodní hospodářské spolupráce. Jako výkonný ředitel MMF jsem přednesl poselství o ostražitosti a akci. Jednoduše řečeno musí mezinárodní společenství využít současného hospodářského zotavení k prohloubení úsilí o zajištění finanční a hospodářské stability a k pomoci zemím s omezenými vyhlídkami.

Období silného hospodářského růstu umožňují státům zavádět opatření na snížení pravděpodobnosti a hloubky budoucích poklesů. Takové příležitosti však bývají až příliš snadno promrhány. V éře globalizovaných finančních trhů, kdy se země jen obtížně potýkají s rapidním přeshraničním tokem kapitálu, není na sebeuspokojení čas. Poučení z devadesátých let minulého století zní, že veškeré slabiny je nutno řešit dříve, než přerostou v krize.