4

Všechno se vrací zpátky

PAŘÍŽ – Politici z celého světa si pravidelně blahopřejí k tomu, že se během finanční krize vypuknuvší v roce 2008 vyhnuli politickým chybám z 30. let minulého století. Pod vedením šéfa amerického Federálního rezervního systému Bena Bernankeho, což je ekonomický historik specializovaný na dobu velké hospodářské krize, si vzpomněli na myšlenky Johna Maynarda Keynese a uvolnili měnovou a fiskální politiku, aby se vyhnuli nejhoršímu. S rozpočtovými důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes, zejména v Evropě, ale pravdou je, že svět se v roce 2008 nezbořil.

Měnové utahování šroubů nebylo jedinou velkou politickou chybou z 30. let; bylo jí také sklouznutí do protekcionismu, jehož symbol představovalo zvýšení cel na základě Smoot-Hawleyova celního zákona na počátku zmíněného desetiletí. Historikové dodnes debatují o stěžejní roli samotného Smoot-Hawleyho zákona, avšak následná celní válka bezpochyby poškodila obchod a hospodářský růst, čímž dále zhoršila již tak špatnou situaci.

Dnešní státníci rádi prohlašují, že se vyhnuli také protekcionistickému omylu, ale je tomu skutečně tak? Rozhodně neočekávám, že v nejbližší době vypukne celní válka, avšak existují nebezpečné indikátory budoucích problémů s obchodem.

Kolo rozhovorů o globálním volném obchodu z Dauhá bylo opuštěno a Světová obchodní organizace dnes živoří u Ženevského jezera a její budoucnost je nejistá. Možná se nedalo předpokládat, že jednání v Dauhá za současných okolností něčeho významného dosáhne, avšak absence jakéhokoliv pokračujícího dialogu o světovém obchodu – přinejhorším o nějakém užitečném bezpečnostním ventilu – přináší novou úroveň rizika. Když spolu lidé hovoří, je méně pravděpodobné, že budou jednat ukvapeně.