1

Brigitte Bardotová a divocí psi bukurešťští

BUKUREŠŤ: Toho by se nadál snad jen náš největší dramatik, Eugene Ionesco. Jeho génius uměl znamenitě vylíčit svět, kde vítězí absurdno. Představte si scénu: Bukurešť, le petit Paris, město se třemi miliony obyvatel, širokými bulváry a honosnými městskými vilami, nyní z poloviny v troskách. Chudoba se vymyká kontrole, sirotčince praskají ve švech, smečky divokých psů se toulají ulicemi.

Nic z toho Západ nezajímá, leda snad okrajově. Rumunští politikové jsou podobně lhostejní: posledních deset let strávili nikam nevedoucími půtkami, zatímco jejich postkomunističtí sousedi dali svým společnostem novou podobu a připravili je na vstup do EU.

Pak bukurešťský starosta Traian Basescu navrhne plán kontroly psů: radnice uspí každého psa bez majitele. Zájem Západu naráz vzplane. Ale ne proto, aby pomohl nám, lidem – ani proto, aby pomohl městu, kterým bloudí armáda zdivočelých psů, takže často vypadá jako město duchů z kovbojky Sergia Leoneho. Kdepak. Slavná BB – Gérard Dépardieu musí přijet každým dnem – a další celebrity tohoto světa, lidé neschopní uronit slzu pro nechtěné sirotky nebo masovou chudobu, kterou za sebou nechal Ceaušescu, přilétají do Bukurešti (nepochybně první třídou), aby ochránili její divoké psy a házeli špínu na jejího starostu.

Obávám se, že naše realita je výzvou i pro Ioneskův smysl pro absurditu. Stárnoucí, šedivějící Bardotka nepřijela do Bukurešti proto, aby mužům všech tříd bez rozdílu připomněla svůj šarm, nýbrž proto, aby zabránila – podle vlastních slov – „psí genocidě“. Navzdory těmto tvrdým slovům však Mademoiselle Bardot a starosta Basescu ukončili svou schůzku polibkem. „Čekal jsem na to třicet let,“ zarděl se starosta. Slečna Bardotová nechtěla dělat rozdíly mezi stranami a tak později políbila i prezidenta Iona Illieska. Pak odjela – s vědomím, že její hvězda stále září a že publikum ji stále obdivuje – a divoké psy a naši podlomenou společnost nechala svému osudu.