3

Globální zájem na čínské protikorupční reformě

STANFORD – Nedávný proces s Po Si-lajem vynesl do popředí největší problém, s nímž se současná Čína potýká: korupci a zneužívání moci některými vládními a stranickými činiteli. Po Si-laj, bývalý člen politbyra a stranický šéf Čchung-čchingu, megametropole s 30 miliony obyvatel, byl až do svého pádu potenciálním kandidátem na člena stálého výboru politbyra, sedmičlenného vládnoucího orgánu v Číně.

K procesu s ním došlo v okamžiku, který je pro Čínu klíčový. Miliony venkovských Číňanů zaplavují každoročně velkoměsta v naději, že tam najdou zaměstnání. Čínský růst tažený exportem, který dříve maskoval makroekonomické náklady spojené s korupcí a neúměrnými státními intervencemi, však zpomaluje. A v době, kdy Čína vstupuje do éry tlumenějšího růstu a silnější konkurence ze strany levnějších států, budou tyto škody stále patrnější – a stále ničivější.

Ekonomicky úspěšná Čína bude s vyšší pravděpodobností stabilní a geopoliticky konstruktivní; naopak Čína sužovaná vážnými hospodářskými problémy bude taková v mnohem menší míře a jakožto první rozvojová země v historii, která se stala globální mocností, by dokonce mohla začít představovat systémové riziko. U mnoha produktů jsou čínské výrobní celky nedílnou součástí globálních nabídkových řetězců. Navíc je Čína (kromě Federálního rezervního systému) největším držitelem dluhopisů amerického ministerstva financí, disponuje značnými rezervami v eurech, pravděpodobně se brzy stane největším obchodním partnerem Spojených států a zaujímá výrazné místo v obchodu s mnoha evropskými a asijskými ekonomikami.

Výzkumy ukazují, že silné vymáhání práv duševního vlastnictví a stabilní, předvídatelné a nelikvidační daňové a regulační režimy jsou nezbytné pro dlouhodobou hospodářskou prosperitu. Klíčem k čínské reformě i k tomu, co si čínský lid přeje nejvíce, je Adamsova „vláda zákonů, nikoli lidí“ – nestranné uplatňování rozumných zákonů namísto zvláštních výsad pro hrstku zasvěcenců s konexemi. I čínský ministr financí Lou Ťi-wej se ostatně shodl s Johnem Adamsem (a s Adamem Smithem), když prohlásil, že „zdroje by neměli alokovat vládní činitelé, nýbrž ceny a trhy“.