0

Bernanke je ten pravý

BERKELEY – Demokrat William McChesney Martin byl dvakrát potvrzen ve funkci šéfa Federálního rezervního systému Spojených států republikánským prezidentem Dwightem D. Eisenhowerem. Demokrat Paul Volcker byl jedenkrát potvrzen Reaganovou administrativou (avšak nikoliv dvakrát: dodnes přetrvávají zvěsti, podle nichž Reaganův ministr financí James Baker zastával názor, že Volcker klade příliš velký důraz na monetární stabilitu a příliš malý důraz na vytvoření silné ekonomiky, která by ve volbách zajistila hlasy republikánům). Bill Clinton dvakrát potvrdil ve funkci republikána Alana Greenspana. A Barack Obama nyní ohlásil záměr opětovně na tento post nominovat Bena Bernankeho jmenovaného republikány.

Jak naznačují tyto případy z minulosti, když americký prezident nepotvrdí ve funkci šéfa Fedu jmenovaného opoziční stranou, je to pozoruhodnější, než když potvrdí někoho, kdo si to přeje. Hlavní výjimky představuje nepotvrzení Volckera Reaganem a nepotvrzení Arthura Burnse Jimmym Carterem. Křeslo šéfa Fedu je jedinou funkcí v americké vládě, u které tomu tak je: prozrazuje to její jedinečný charakter coby nestranické nebo nepříliš stranické technokratické funkce spojené s nesmírnou mocí a volností jednání – je to téměř čtvrtá odnož vlády, jak to označuje David Wessel ve své nedávné knize In Fed We Trust .

Důvod, proč američtí prezidenti jeví takovou ochotu potvrzovat ve funkci šéfy Fedu nominované opoziční stranou, podle mého názoru úzce souvisí s jednou ze dvou věcí, o které každý prezident usiluje: s důvěrou finančních trhů, že Fed povede neinflační politiku. Pokud finanční trhy tuto důvěru ztratí – tedy pokud dospějí k závěru, že Fed je příliš ve vleku prezidenta, takže nemůže účinně bojovat proti inflaci, nebo pokud dospějí k závěru, že šéf Fedu nemá zájem inflaci kontrolovat –, pak budou ekonomické zprávy téměř jistě nepříznivé.

Odliv kapitálu, prudké změny úrokových sazeb, klesající soukromé investice a kolaps hodnoty dolaru – to vše je pravděpodobné, pokud finanční trhy ztratí důvěru v šéfa Fedu. A pokud k těmto věcem dojde, jsou prezidentovy vyhlídky na znovuzvolení – případně viceprezidentovy vyhlídky na nahrazení prezidenta ve funkci – velmi malé. Pokud však prezident potvrdí šéfa Fedu vybraného někým jiným, může to z pohledu finančních trhů působit jako záruka, že Fed není na prezidentovi přespříliš závislý. A to může být pro stávajícího šéfa Fedu velmi cenná devíza – devíza, jíž se žádný jiný kandidát nemůže pochlubit.