0

Berlusconi ve varu

Silvio Berlusconi byl zvolen italským ministerským předsedou poté, co vedl kampaň s programem znovuoživení ekonomiky prostřednictvím daňových škrtů a liberalizace. Po třech letech v úřadu svůj hospodářský program nesplnil a jeho vláda je v troskách. Kde se stala chyba?

Italské hospodářské potíže jsou dobře známé. S jistým rizikem přílišného zjednodušení je můžeme rozčlenit do tří skupin:

· Křehké veřejné finance. Když Itálie vstoupila do Evropské měnové unie, její primární rozpočtový přebytek (daňové výnosy přesahující vládní výdaje bez plateb úroků) byl kolem 5% národního důchodu. V roce 2004 se přebytek sníží na přibližně 1,5% - před daňovými škrty, které Berlusconi přislíbil na příští rok. Přílišné výdaje za sociální péči (zejména státní penze) a výdaje za splácení úroku ze státního dluhu odčerpávají zdroje produktivnějším vládním výdajům a vynucují si vysoké daňové zatížení. Vláda nedokázala podniknout žádná smysluplná opatření a problém se dále zhoršuje. Není překvapením, že ratingová agentura Standard & Poor's nedávno snížila hodnocení italského státního dluhu.

· Upadající konkurenční schopnost. Nejdynamičtějšími italskými výrobci jsou malé výrobní firmy v tradičních sektorech s relativně nízkým technologickým obsahem. Vzhledem k tomu, že tyto firmy jsou vystaveny konkurenci nízkonákladových výrobců z Asie a východní Evropy, italský podíl na světovém vývozu se v posledních letech snižuje. Itálie má několik velkých korporací, zejména ve službách, veřejných službách a v sektorech imunních vůči konkurenci. Tito monopolističtí výrobci slouží jako pokřivující daň uvalená na veškerý zbytek hospodářství. Menší, ale konkurenceschopnější výrobní firmy nemají prostředky na to, aby expandovaly do vyspělejších technologických sektorů. Objem soukromých a veřejných výdajů na výzkum a vývoj je jeden z nejnižších mezi průmyslovými zeměmi. Itálie tedy přijímá imigranty s relativně nízkými kvalifikacemi, zatímco mnoho jejích nejproduktivnějších mladých absolventů emigruje do USA, Británie či jiných evropských zemí. Vláda udělala jen málo pro to, aby tento stav napravila. Liberalizační pokusy v energetice a veřejných službách ochably, zřejmě i proto, že vláda si skrze dividendy ze státních podniků přivlastňuje renty monopolů. Privatizace ustala.