0

Berlusconi v úzkých

Silvio Berlusconi, který se 1. července stane předsedou Evropské unie, je vizionář, který kdysi miloval riziko - a jemuž se podnikatelské sázky mnohonásobně vrátily. Byl v 60. letech první, kdo si uvědomil, že se Milán, tehdy tradiční italské město, kde se do práce chodilo pěšky, stane moderním velkoměstem obklopeným americky vyhlížejícími předměstími. Stěstěna se na něj tedy poprvé usmála v rozvoji nemovitostí.

O patnáct let později signor Berlusconi pochopil, že se italský státní televizní monopol neudrží, a chopil se příležitosti, která dala vzniknout největší italské mediální skupině v soukromých rukou. V televizním a realitním byznysu ovšem nemůžete vítězit bez správných politických styků. V obou případech Berlusconi vyzrál nad svými konkurenty tím, že stranil socialistům, tehdejší stoupající hvězdě italského politického života. Velmi brzy začalo jeho dlouholeté přátelství s Bettinem Craxim, nejvlivnějším milánským politikem 70. let a italským ministerským předsedou po většinu 80. let.

Na druhé straně platí, že politické konexe nevytvoří politika. Přesedlání z obchodu do politiky skutečně asi nebylo Berlusconiho vytouženou volbou. V 90. letech se jeho mediální skupina dostala do potíží, neboť ji oslabovalo přílišné rozvětvení (rozhodnutí vstoupit do maloobchodního prodeje ji málem zničilo). Téměř současně uprchl bývalý premiér Craxi do Tuniska, ovšem i tam jej pronásledovaly italské soudy při vrcholící akci nazývané mani pulite (čisté ruce), kdy se vyšetřovala rozsáhlá korupční síť známá jako Tangentopoli (Úplatkov).

Craxiho útěk a exil ponechaly Berlusconimu jen pocit osamění - a vzaly mu spolehlivé politické krytí, jež potřeboval. Proto se rozhodl, že se musí stát vlastním politickým sponzorem. Jak se už mnohokrát stalo v italských dějinách, Berlusconiho rozhodnutí zformovat novou politickou stranu Forza Italia jen několik měsíců před všeobecnými volbami, se v roce 1994 bohatě vyplatilo.