6

Rusko a Čína ve filmu

NEW YORK – Doba, v níž žijeme, se často nejzřetelněji odráží v zrcadle umění. O postkomunismu v Rusku a Číně bylo napsáno mnohé. Přesněji než kterákoli z publikací, jež jsem viděl, však sociální a politický charakter těchto zemí odhalují dva nedávné filmy: Dotek hříchu od Ťia Čang-kche, natočený v Číně roku 2013, a Leviatan od Andreje Zvjaginceva, natočený v Rusku roku 2014.

Ťiův film je epizodický; jedná se o čtyři volně související příběhy o samotářských projevech extrémního násilí, většinou posbírané ze současných novin. Leviatan je o slušném člověku, jemuž zničí život starosta města, spolčený s ruskou pravoslavnou církví a zkorumpovanými soudci.

Oba filmy jsou obrazově ohromující, navzdory bezútěšnosti příběhů. Temné nebe nad severoruským pobřežím je v Leviatanovi úchvatné a Ťiovi se dokonce daří vykreslit betonovou a skleněnou džungli Šen-čenu, obludného města mezi Kuang-čou a Hongkongem, tak, že vypadá nádherně. Další, co mají oba filmy společného, je fascinace mytickými příběhy, Knihou JóbovouLeviatanovi a spisy o bojovém umění v Doteku hříchu.

V obou filmech hrají významnou úlohu nemovitosti. V první epizodě Doteku hříchu se místní pohlavár stane miliardářem s vlastním soukromým letadlem, když skoupí a rozprodá veškeré obecní domy v regionu. V této nové Číně – kde sice stále vládne Komunistická strana Číny, ale ideje Karla Marxe jsou stejně mrtvé jako v Rusku – je vše na prodej, dokonce i požitky maoistické minulosti. Jedna ze scén zobrazuje prostitutky, jak v nočním klubu dráždí zahraniční podnikatele čínského původu tím, že před nimi korzují ve svůdných uniformách Lidově osvobozenecké armády.