DILLÍ – Desetidenní cesta amerického prezidenta Baracka Obamy po Asii a následné schůzky Východoasijského summitu (EAS), skupiny G-20 a Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) pomohly dostat problémy Asie do centra pozornosti v době, kdy geopolitickou krajinou v regionu prostupuje napětí mezi stále ctižádostivější Čínou a jejími sousedy.
Je příznačné, že Obama omezil svou cestu po Asii na čelní demokracie – Indii, Indonésii, Japonsko a Jižní Koreu –, které obklopují Čínu a hrají stěžejní roli při řízení jejího vzestupu. Přesto si Obama celý loňský rok pilně předcházel pekingskou vládu v naději, že by mohl udělat z Číny globálního partnera v nejrůznějších otázkách, od klimatických změn přes obchod až po finanční regulaci. Chytlavá fráze o „strategickém ujištění“, kterou ve vztahu k Číně zavedl náměstek amerického ministra zahraničí James Steinberg, skutečně ohlašovala záměr Spojených států být vůči čínským ambicím vstřícnější.
Dnes, kdy se Obamova čínská strategie rozpadá, se prezident snaží dělat přesně to, o co se pokoušel jeho předchůdce – získat si partnery coby pojistku pro případ, že se rostoucí čínská moc zvrhne v aroganci. Rovněž další hráči na velké šachovnici asijské geopolitiky se snaží formulovat nové rovnice a souběžně uskutečňují strategie jištění, vyvažování a pohybu s proudem.
DILLÍ – Desetidenní cesta amerického prezidenta Baracka Obamy po Asii a následné schůzky Východoasijského summitu (EAS), skupiny G-20 a Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) pomohly dostat problémy Asie do centra pozornosti v době, kdy geopolitickou krajinou v regionu prostupuje napětí mezi stále ctižádostivější Čínou a jejími sousedy.
Je příznačné, že Obama omezil svou cestu po Asii na čelní demokracie – Indii, Indonésii, Japonsko a Jižní Koreu –, které obklopují Čínu a hrají stěžejní roli při řízení jejího vzestupu. Přesto si Obama celý loňský rok pilně předcházel pekingskou vládu v naději, že by mohl udělat z Číny globálního partnera v nejrůznějších otázkách, od klimatických změn přes obchod až po finanční regulaci. Chytlavá fráze o „strategickém ujištění“, kterou ve vztahu k Číně zavedl náměstek amerického ministra zahraničí James Steinberg, skutečně ohlašovala záměr Spojených států být vůči čínským ambicím vstřícnější.
Dnes, kdy se Obamova čínská strategie rozpadá, se prezident snaží dělat přesně to, o co se pokoušel jeho předchůdce – získat si partnery coby pojistku pro případ, že se rostoucí čínská moc zvrhne v aroganci. Rovněž další hráči na velké šachovnici asijské geopolitiky se snaží formulovat nové rovnice a souběžně uskutečňují strategie jištění, vyvažování a pohybu s proudem.