16

Příliš vzdálený most ECB

PRINCETON – Po nedávném rozhodnutí německého ústavního soudu postoupit stížnost na takzvané „přímé měnové transakce“ (OMT) Evropskému soudnímu dvoru (ECJ) zůstává osud tohoto programu nejistý. Jisté ovšem je, že ekonomický základ OMT je pomýlený – a politický rovněž.

Program OMT vznikl v srpnu 2012, kdy rizikové prémie u španělských a italských suverénních dluhopisů několik měsíců neúprosně rostly a ohrožovaly přežití eurozóny i celou světovou ekonomiku. Aby obnovil důvěru a poskytl národním vládám čas na omezení půjček, zavázal se prezident ECB Mario Draghi, že udělá „vše, co je v jeho silách“, aby ochránil eurozónu – a to znamenalo také potenciálně neomezené nákupy vládních dluhopisů problémových členských zemí.

Draghiho prohlášení zafungovalo a vyvolalo prudký pokles rizikových prémií ve všech problémových ekonomikách eurozóny. Prezident Bundesbanky Jens Weidmann, člen Rady guvernérů ECB, však OMT okamžitě napadl tvrzením, že program překračuje mandát ECB a porušuje článek 123 Lisabonské smlouvy, jenž zakazuje měnové financování suverénních zemí postižených krizí. A než byl OMT vůbec spuštěn, předložil Weidmann své argumenty německému ústavnímu soudu.

Stoupenci OMT byli Weidmannovou snahou o zmaření tohoto programu zděšeni. Koneckonců už samotné ohlášení programu poskytlo sužovaným vládám úlevu a možná i zachránilo měnovou unii, přinejmenším dočasně. Draghi směle označil OMT za „pravděpodobně nejúspěšnější monetární opatření přijaté v poslední době“.