Smrt podle algoritmu?

CURYCH/LUGANO – Pro naše geologické období zvané antropocén, v němž je osud planety utvářen lidstvem, jsou charakteristické existenční hrozby. Některé z nich řešíme akčními plány, jako jsou cíle trvale udržitelného rozvoje OSN. Zdá se však, že nedokážeme vyřešit rozpor mezi vědomím, že bychom měli změnit své chování, a našimi ustálenými návyky.

Mnozí lidé si v přelidněném světě položili otázku: „Jaká je hodnota lidského života?“ Pandemie COVID-19 toto téma znovu oživila a dodala mu nelítostný rámec: Kdo by měl zemřít jako první, pokud nebudeme mít dost prostředků na záchranu všech?

Mnoho vědecko-fantastických románů, například Motýlí tyranie Franka Schätzinga, se zabývá podobnými obavami a problém trvale udržitelného rozvoje často „řeší“ krutými způsoby, které dávají vzpomenout na některé nejtemnější kapitoly lidských dějin. A realita za nimi příliš nepokulhává. Je lákavé domnívat se, že se můžeme spolehnout na umělou inteligenci, která nám pomůže taková dilemata rozlousknout. V současné době se diskutuje o depopulaci a počítačově založené eutanazii a umělá inteligence se už dnes používá při triáži pacientů s COVID-19.