0

Argentinský měnový chaos

CAMBRIDGE – Snahy zajistit bezpečnost investic jsou opět v plném proudu. Mezinárodní měnový fond chystá pro Argentinu záruku v odhadované výši 20 miliard dolarů, aby tato země mohla splácet půjčky zahraničním investorům. Investoři své peníze jako obvykle dostanou, zatímco Argentina se o to hlouběji propadne do krize.

Celá věc začala před mnoha desítkami let. Argentina byla od čtyřicátých až do devadesátých let velmi špatně spravována. Vojenské a civilní vlády se střídaly v uplatňování nezodpovědné měnové a daňové politiky a obchodního protekcionismu, který Argentinu odříznul od světových trhů. Následkem toho je dnes obrovský zahraniční dluh, nízký objem vývozu vzhledem k velikosti hospodářství a vysoká inflace.

Počátkem devadesátých let prosadili argentinský prezident Carlos Menem a ministr financí Domingo Cavallo drastické změny, jež vedly ke snížení rozpočtového schodku a ke konci protekcionistické politiky. Pokud jde o inflaci, uchýlili se však k jisté „fintě“. Stanovili pevný výměnný kurz argentinského pesa v poměru jedno peso za jeden americký dolar a slíbili, že se tento kurz nikdy nezmění. Tento systém měnového uspořádání je znám jako „měnová rada“.

Neodvolatelná fixace směnného kurzu byla v nejlepším případě hazardem, v nejhorším pak hrubou chybou. Směnný kurz je totiž jako bezpečnostní ventil: přestane-li být ekonomika konkurenceschopná – sníží-li se například mezinárodní poptávka po jejích výrobcích anebo zvýší-li se tuzemské náklady na výrobu více než v jiných zemích – může snížení hodnoty měny obnovit poptávku po místní produkci a tím pádem podporovat zaměstnanost. Je-li naopak směnný měnový kurz neodvolatelně fixní, efekt bezpečnostního ventilu se nedostaví. Ekonomika pak může zůstat nekonkurenceschopná i dlouhé roky a způsobovat chronicky vysokou nezaměstnanost a pomalý růst.