31

Spravedlivé slyšení pro suverénní dluh

NEW YORK – Když loni v červenci federální soudce USA Thomas Griesa rozhodl, že Argentina musí v úplnosti vyplatit takzvané supí fondy, které skoupily její suverénní dluh za minimální ceny, země byla vtlačena do platební neschopnosti, označované „Griesafault“. Rozhodnutí rezonovalo široko daleko a ovlivnilo dluhopisy vydávané v různých jurisdikcích, což ukazuje, že soudy USA mají moc nad kontrakty uzavíranými v jiných zemích.

Právníci i ekonomové se od té doby snaží matoucí důsledky Griesova rozhodnutí rozmotat. Skutečně pravomoc soudů USA sahá za americké hranice?

Soud ve Spojeném království teď konečně do věci vnesl trochu světla, neboť rozhodl, že argentinské splátky úroků z dluhopisů vydaných podle britského zákona se řídí britským zákonem, nikoli americkými soudními výnosy. Toto rozhodnutí – vítaný zlom po sérii rozhodnutí amerických soudců, kteří jako by nechápali spletitosti globálních finančních trhů – přináší několik důležitých poselství.

V prvé řadě skutečnost, že vyjednávání o argentinském dluhu si přivlastnil americký soud, jemuž následně kontroval soud britský, je neúprosnou připomínkou toho, že tržně založená řešení krizí suverénního dluhu mají vysoký potenciál k chaosu. Před Griesafaultem se často mylně předpokládalo, že k řešení problémů se splácením suverénního dluhu by se mohlo dospět pomocí decentralizovaných vyjednávání, bez pevného právního rámce. I poté finanční společenství a Mezinárodní měnový fond doufaly, že na trzích se suverénním dluhem vytvoří určitý řád jednoduše tím, že vypilují smlouvy o dluhu, zejména podmínky takzvaných doložek o kolektivním postupu (zavazující všechny věřitele ke schválení návrhu na restrukturalizaci kvalifikovanou většinou).