WASHINGTON – Po šestnácti dnech poznamenaných uzavřenými muzei, poloprázdnými federálními budovami, nepřirozeně tichými ulicemi a desetitisícovkami zaměstnanců ponechaných napospas existenční nejistotě se ve Washingtonu opět rozsvítila světla. Omezení chodu americké státní správy, které ve snaze zablokovat prosazení zdravotnické legislativy prezidenta Baracka Obamy iniciovali radikální republikáni v Kongresu, tím sice skončilo – alespoň prozatím –, avšak zároveň vyvstala tři trvalá ponaučení.
Za prvé, až příště vypukne krize v eurozóně, budou USA muset jednoduše zatnout zuby a mlčet; divadlo kolem vládní odstávky koneckonců odhalilo patologie, které nejsou o nic méně vážné než ty, jež v posledních pěti letech charakterizují ekonomická a politická vyjednávání Evropské unie. Nezodpovědné chování ohrožující zdraví globální ekonomiky? Souhlasí. Politické pozérství a bizarní požadavky bránící jakékoliv možnosti kompromisu? Souhlasí. Zarážející balancování na ostří nože a rozhodování na poslední chvíli, kvůli kterému si všichni přihlížející kladou otázku, jestli tentokrát už vůz opravdu nespadne ze srázu? Souhlasí.
Málokterá země zůstala v posledních letech ušetřena bolesti spojené s vysíláním jejího domácího politického spektáklu do celého světa. Velká Británie zažila před pouhými dvěma lety v létě masové výtržnosti, Paříž pravidelně ochromují stávky a demonstrace, v Řecku sílí fašistická strana, Mexico City prakticky uzavřeli učitelé okupující centrální náměstí a turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan se v červnu uchýlil k násilí, aby umlčel několikatýdenní protesty proti jeho stále autokratičtějším metodám. Pokud jde o země, které nejsou demokraciemi, pak například Čína zažila skandál kolem Po Si-laje, jenž by vydal na špionážní román se svými tajnými aférami, rozbujelou korupcí, vraždou a dramatickou snahou vysoce postaveného policisty získat azyl na americkém konzulátu.
WASHINGTON – Po šestnácti dnech poznamenaných uzavřenými muzei, poloprázdnými federálními budovami, nepřirozeně tichými ulicemi a desetitisícovkami zaměstnanců ponechaných napospas existenční nejistotě se ve Washingtonu opět rozsvítila světla. Omezení chodu americké státní správy, které ve snaze zablokovat prosazení zdravotnické legislativy prezidenta Baracka Obamy iniciovali radikální republikáni v Kongresu, tím sice skončilo – alespoň prozatím –, avšak zároveň vyvstala tři trvalá ponaučení.
Za prvé, až příště vypukne krize v eurozóně, budou USA muset jednoduše zatnout zuby a mlčet; divadlo kolem vládní odstávky koneckonců odhalilo patologie, které nejsou o nic méně vážné než ty, jež v posledních pěti letech charakterizují ekonomická a politická vyjednávání Evropské unie. Nezodpovědné chování ohrožující zdraví globální ekonomiky? Souhlasí. Politické pozérství a bizarní požadavky bránící jakékoliv možnosti kompromisu? Souhlasí. Zarážející balancování na ostří nože a rozhodování na poslední chvíli, kvůli kterému si všichni přihlížející kladou otázku, jestli tentokrát už vůz opravdu nespadne ze srázu? Souhlasí.
Málokterá země zůstala v posledních letech ušetřena bolesti spojené s vysíláním jejího domácího politického spektáklu do celého světa. Velká Británie zažila před pouhými dvěma lety v létě masové výtržnosti, Paříž pravidelně ochromují stávky a demonstrace, v Řecku sílí fašistická strana, Mexico City prakticky uzavřeli učitelé okupující centrální náměstí a turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan se v červnu uchýlil k násilí, aby umlčel několikatýdenní protesty proti jeho stále autokratičtějším metodám. Pokud jde o země, které nejsou demokraciemi, pak například Čína zažila skandál kolem Po Si-laje, jenž by vydal na špionážní román se svými tajnými aférami, rozbujelou korupcí, vraždou a dramatickou snahou vysoce postaveného policisty získat azyl na americkém konzulátu.