0

Spánek hlídacího psa Ameriky

Tento měsíc se chci odchýlit od svého obvyklého ekonomického tématu a zaměřit se na způsob, jakým dnes tisk – zejména tisk americký – informuje o řízení státu. Nejde snad až o takový odklon, neboť chování tisku ovlivňuje nejen politiku, ale i ekonomiku.

Vezměme v úvahu březnový editorial šéfa úvodníků listu Washington Post Freda Hiatta, v němž se mírně a neúplně omlouvá za to, jak deník informoval o Bushově administrativě a jak ji hodnotil. „Vznesli jsme takové otázky,“ jako zda Bushova administrativa řádně promyslela své navrhované dobrodružství v Iráku, napsal Hiatt, „avšak s nedostatečnou silou.“ Jinými slovy, Hiatt u sebe a své organizace vidí chybu v tom, že říkali, co bylo třeba, ale neříkali to dost nahlas.

Dále se podívejme na komentář bývalého editora New York Times Maxe Frankela o tom, jak je washingtonské prostředí mediálních úniků zdravé, neboť „většina zpravodajů…úniky jen líně nepapouškuje.“ Naopak „využívají je jako klíny k vydobytí dalších tajných informací“ a tedy k dohledu nad vládou. Systém je sice snad „ledabylý a plodí zmatky,“ ale „tolerance nemístných úniků z vlády [informujících zavádějícím způsobem] je cena, již společnost musí platit za to, že získá zásadní úniky o vládě.“

Takže tam, kde Hiatt vidí tým reportérů, již byli při kontrole Bushovy administrativy až příliš zbabělí, vidí Frankel novinářskou obec, kde ledabylý a zmatečný proces nicméně odvádí uspokojivou práci. Já vidím úplně jiný obrázek.