Všeobecná revoluce

NEW YORK – Nejvýznamnějším přínosem Všeobecné deklarace lidských práv, kterou před 60 lety – 10. prosince 1948 – schválilo Valné shromáždění Organizace spojených národů, bylo vyslovení silné myšlenky: totiž že práva jsou všeobecná. Že nezávisejí na členství v určité konkrétní komunitě nebo na občanství určitého státu a že se neodvozují ze společenské smlouvy.

Vzhledem ke svému všeobecnému charakteru jde spíše o atributy všech lidských bytostí. Jsou součástí toho, co nás dělá lidskými. Každý z nás může práva požívat. Ti, kdo drží moc, ji mohou uplatňovat jen omezeným způsobem. A omezení jsou dána právě těmito právy.

Koncept všeobecných práv lze samozřejmě zpětně vysledovat přinejmenším do Anglie sedmnáctého století a jejích myšlenek o přírodních zákonech. Částečně ho přijala za svůj i francouzská Deklarace práv z roku 1789 a v ještě větší míře také Thomas Jefferson, který ve stejné době hovořil o „nezcizitelných právech“. Koncept formoval rovněž myšlení lidí v Anglii, kteří ve druhé polovině osmnáctého století vedli boj proti otroctví, a stali se tak prvním hnutím za lidská práva v dějinách.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/J2BLEC9/cs;