4

Si v Rusku

MOSKVA – Atmosféra obklopující chystanou cestu Si Ťin-pchinga do Ruska – jeho první zahraniční návštěvu v postavení čínského prezidenta – mi připomíná heslo z dob mého dětství na konci 50. let: „Rusko a Čína, věčné přátelství.“ Je ironií, že čínsko-ruské vztahy se už za vrcholných dob tohoto sloganu rychle zhoršovaly, což necelých deset let nato vyvrcholilo bitevními křečemi podél řeky Amur na Sibiři. Je dnes onen slogan přiléhavější?

Když Čína otevřela svou ekonomiku a ze Sovětského svazu vzešlo Rusko, bilaterální vztahy vstoupily do nového stadia. Převažuje vstřícnost, ale něco ze staré podezřívavosti přetrvává – a v něčem se ještě nově rozšířila.

Od Siovy návštěvy se neočekává, že by přinesla nějaký průlom. Lze předpokládat několik dohod o exportu ruských uhlovodíků, ale nic moc dalšího. Návštěva nicméně zdůrazní několik důležitých rysů tohoto bilaterálního vztahu.

V prvé řadě si ruská a čínská vláda mohou dovolit bagatelizovat význam svých vazeb na Spojené státy. Čína ve svém zostřujícím se soupeření s USA považuje Rusko za svůj strategický týl – a snad zázemí (třebaže ještě ne za spojence). Ruští lídři pokládají čínsko-americké soupeření za vítaný příspěvek ke strategické váze jejich země, již na rozdíl od Číny neposiluje robustní hospodářský růst. Čím víc USA brojí proti nevyhnutelnému rozmachu čínské „bezpečnostní oblasti“, tím líp pro Rusko, tedy přinejmenším tak to podle všeho vnímají kremelští stratégové.