Teorie evropského občanství

Na současném evropském vývoji je cosi tragického. Tažení demokracie napříč celým kontinentem a vznik jednotného trhu ve větsí části Evropy se zasloužily o bezpříkladnou stabilitu, bezpečnost a prosperitu. Výmluvnými ukazateli pokračující integrace je zavedení společné evropské měny eura a slib Evropské unie přijmout do roku 2004 až deset nových členů.

Avsak schopnost evropských institucí přizpůsobit se hlubsí a sirsí integraci stále více narusuje neodbytný, protichůdný a dávno překonaný ideál: národní stát jakožto základ politické legitimity a suverenity. Dalsí evropská integrace vyvolává tolik obav a nesouhlasu zejména proto, že na společné evropské občanství je často vnímáno stejně jako občanství národní.

Národní stát v tradičním smyslu byl založen na občanství, jež vznikalo s úpadkem kolektivních identit. Z Benátčanů se stali Italové, z Bavorů Němci a tak podobně. Budovatelé států v celé Evropě se zasazovali - samozřejmě s různým úspěchem - o vznik dominantní kultury, oficiálního jazyka a identity založené do jisté míry na tom, čím se lisily od sousedních států, národů a kultur. Národnostní mensiny pak musely čelit vypuzování ze země nebo silným asimilačním tlakům.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/Qq3ACoj/cs;