0

Planeta pro všechny opice

MELBOURNE – Dva nové filmy uvedené tento měsíc – jeden sci-fi trhák a jeden objevný dokument – zpracovávají téma našeho vztahu k našim nejbližším zvířecím příbuzným, totiž lidoopům. Oba dramaticky ztvárňují postřehy a ponaučení, které by se neměly ignorovat.

Snímek Zrození planety opic režiséra Ruperta Wyatta je sedmým filmem ze série založené na románu Pierrea Boulea Planeta opic z roku 1963, který pojednává o světě obývaném vysoce inteligentními lidoopy. Upoutávky na tento nový film hlásají, že je to „první snímek s živou akcí v dějinách kinematografie, kde hraje hlavní roli vnímavé zvíře a který se odehrává z jeho pohledu“. Žádné živé opice však nebyly při natáčení použity.

Technologie s názvem „performance capture“, která byla původně vyvinuta pro snímek Avatar, totiž umožňuje lidskému herci Andymu Serkisovi hrát roli šimpanze Caesara nikoliv tím, že si oblékne šimpanzí převlek, nýbrž tím, že se každé jeho gesto a obličejový výraz, dokonce i záškub obočí, později přemění v pohyb lidoopa.

Když jsem s Wyattem minulý měsíc hovořil, připustil, že za rozhodnutím nepoužít ve filmu skutečné opice stály spíše praktické důvody. Zároveň však chápal i etický problém. „Existují věci, do kterých jsem se nechtěl pouštět,“ řekl mi. „Chcete-li přimět opice, aby dělaly, co po nich chcete, musíte jim dominovat; musíte s nimi manipulovat tak, aby předváděly herecké výkony. To je vykořisťovatelské.“