LONDÝN – Nedávné vatikánské setkání „strážce svatých míst“ krále Abdalláha ze Saúdské Arábie a papeže Benedikta XVI. bylo významnou událostí, obzvlášť proto, že přichází v době, kdy radikální muslimové pranýřují úlohu „křižáků“ v politice Středního východu. Bylo také prozatím nezřetelnější známkou vznikající „svaté aliance“ mezi světovými konzervativními lídry. Vždyť klíčovým publikem tohoto setkání mezi muslimským králem a hlavou římskokatolické církve nebyli jejich stoupenci, nýbrž další konzervativní vůdce, prezident George W. Bush.
Původní Svatá aliance byla dílem rakouského knížete Metternicha po napoleonských válkách. Šlo o pokus zachovat mír (a bezpečnost relativně slabé rakouské říše) prostřednictvím koalice vítězů prosazujících společné hodnoty.
Metternichova Svatá aliance byla nejpodstatnější originální politickou myšlenkou, která vzešla z Napoleonovy porážky. Za jejím vznešeným názvem ležela inovace obrovského diplomatického významu: zavedení prvku promyšlené morální zdrženlivosti do mezinárodních vztahů. Vlastní zájmy, jež členové aliance – Rakousko, Prusko a Rusko – měli na přežití svých domácích institucí, vedly každého z nich ke snaze vyhýbat se střetům, do nichž by se dříve s naprostou samozřejmostí pouštěli.
LONDÝN – Nedávné vatikánské setkání „strážce svatých míst“ krále Abdalláha ze Saúdské Arábie a papeže Benedikta XVI. bylo významnou událostí, obzvlášť proto, že přichází v době, kdy radikální muslimové pranýřují úlohu „křižáků“ v politice Středního východu. Bylo také prozatím nezřetelnější známkou vznikající „svaté aliance“ mezi světovými konzervativními lídry. Vždyť klíčovým publikem tohoto setkání mezi muslimským králem a hlavou římskokatolické církve nebyli jejich stoupenci, nýbrž další konzervativní vůdce, prezident George W. Bush.
Původní Svatá aliance byla dílem rakouského knížete Metternicha po napoleonských válkách. Šlo o pokus zachovat mír (a bezpečnost relativně slabé rakouské říše) prostřednictvím koalice vítězů prosazujících společné hodnoty.
Metternichova Svatá aliance byla nejpodstatnější originální politickou myšlenkou, která vzešla z Napoleonovy porážky. Za jejím vznešeným názvem ležela inovace obrovského diplomatického významu: zavedení prvku promyšlené morální zdrženlivosti do mezinárodních vztahů. Vlastní zájmy, jež členové aliance – Rakousko, Prusko a Rusko – měli na přežití svých domácích institucí, vedly každého z nich ke snaze vyhýbat se střetům, do nichž by se dříve s naprostou samozřejmostí pouštěli.