0

Nový úsvit pro čínskou žurnalistiku?

Čínské novináře povzbudil pozoruhodný incident. Vláda letos pozastavila vydávání týdeníku Ping-tien, čímž vyvolala nebývale otevřený vzdor, kterému se po celém světě dostalo rozsáhlé mediální pozornosti. Ještě překvapivější je, že vláda pod tlakem veřejného mínění povolila Ping-tien pokračovat v publikační činnosti. Šéfredaktor a jeho zástupce byli sice propuštěni, ale otevřené zpochybnění legitimity pravomoci vlády regulovat žurnalistiku bude mít nesporně hluboké dopady.

Zahraniční pozorovatelé si obvykle incident Ping-tien spojují s dalšími nedávnými zásahy proti čínským masmédiím a soudí, že čínská novinářská svoboda je za současné autokratické regulace beznadějná. Nelze popřít, že ve vládním systému regulace žurnalistiky nedošlo od doby, kdy Čína před 30 lety přijala politiku „otevřeních dveří“, k žádné podstatné změně. Právě naopak, stal se ještě přísnějším a skrytějším.

Přesto však věřím, že k jemným proměnám dochází. Předpoklad účinné kontroly médií tkví v tom, že kontrolovaní akceptují kontrolorovu ideologii. Po roce 1949 si Komunistická strana pěstovala houf „teoretických expertů“ a dalších ideologických služebníků, aby sepisovali zdlouhavé články propagující „marxismus a myšlení Mao Ce-tunga“. V současnosti je však nesnadné takové autory najít a čtenáři jejich dílo přijímají s posměchem a sarkasmem.

Ideologický dohled Ústředního oddělení propagandy lze udržovat pouze prostřednictvím interních oznámení a telefonátů, jimiž se všeobecně pohrdá. Co je důležitější, i samotní vykonavatelé regulace přestali věřit v zastaralé a zkostnatělé doktríny. Nedávno jsem se setkal s úředníkem pracujícím pro provinční oddělení propagandy a jeho odvážné a přímé komentáře k současnému dění na mě udělaly dojem. V soukromé konverzaci by ho člověk mohl považovat za liberála – takový je nový naturel mladých a vzdělaných úředníků propagandy s čím dál vyšší hranicí politické citlivosti.