1

Půjčka a modlitba

NEW YORK – Země kolektivně označované jako PIIGS – Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko – tíží čím dál neudržitelnější míry veřejného a soukromého zadlužení. Některé z nejhůře postižených – Portugalsko, Irsko a Řecko – zaznamenaly v posledních týdnech strmý vzestup svých výpůjčních nákladů, a to i poté, co ztráta přístupu na trhy vedla k sanacím financovaným Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem. Rostou i španělské výpůjční náklady.

Řecko je zjevně insolventní. I s drakonickým balíčkem úspor, v rozsahu dosahujícím 10 % HDP, by jeho veřejný dluh vystoupal na 160 % HDP. Portugalsko – kde růst už deset let stagnuje – přihlíží vykolejení svého zpomaleného fiskálního vlaku, které vyústí v insolvenci veřejného sektoru. V Irsku a Španělsku nakonec k suverénní insolvenci povede transfer obřích ztrát bankovní soustavy do bilance vlády – nádavkem k už beztak eskalujícímu veřejnému dluhu.

Oficiálním přístupem, plánem A, je předstírat, že tyto ekonomiky nesužují problémy s platební schopností, ale likviditní tíseň a že poskytnutí záchranných půjček – společně s fiskální spořivostí a strukturálními reformami – dokáže obnovit udržitelnost dluhu a přístup na trhy. Tento přístup podle hesla „pomoc a přetvářka“ či „půjčka a modlitba“ nutně selže, protože většina možností, jež zadlužené země v minulosti využívaly, aby se z předluženosti vysekaly, bohužel není schůdná.

Například staré dobré řešení spočívající v tištění peněz a uniknutí dluhu pomocí inflace je pro PIIGS nedostupné, protože jsou sevřeny v kazajce eurozóny. Jediná instituce, která může tiskařský lis popohnat – Evropská centrální banka – se k monetizaci fiskálních deficitů nikdy neuchýlí.