CAMBRIDGE: Bohaté země, jež se v červnu sešly na svém Ekonomickém summitu G-7 v Kolíně, diskutovaly některé zajímavé otázky svého postoje ke vztahům s chudými zeměmi. Za prvé, uznaly – konečně – že jejich dřívější přístupy k problému redukce zadluženosti rozvojového světa prostě zklamaly. Proto vyhlásily začátek nového programu, okamžitě nazvaného Kolínskou iniciativou, na snížení dalšího dluhového zatížení tzv. Vysoce zadlužených chudých zemí (Highly Indebted Poor Countries – HIPCs). A za druhé, požádaly MMF a Světovou banku, aby přehodnotily své rozvojové strategie a aby se více zaměřily na sociální problémy, především zdravotní péči a vzdělání.
Mnozí by samozřejmě mohli obě výzvy považovat za poněkud cynické. Koneckonců, většině objektivním pozorovatelům bylo už dávno zcela jasné, že bohaté země nedisponují žádnou realistickou strategií pro snižování naplacených dluhů chudých zemí, leč každá taková kritika byla umlčena s tím, že je vše v pořádku. Navíc, pouze ministři financí zemí G-7 snad mohli věřit tomu, že MMF a Světová banka odvádějí v nejchudších zemí světa dobrou práci. Po pravdě řečeno, jejich výsledky jsou často katastrofální, nebo jednoduše irelevantní. Konkrétně MMF nemá žádnou strategii pro dlouhodobý rozvoj, a to i přesto, že Spojené státy přisoudily MMF vedoucí roli ve procesu hospodářského rozvoje v desítkách chudých zemí.
Další důvodem případného cynismu může být i to, že se země G-7 neodhodlaly k činům ze své vlastní iniciativy, ale spíše v reakci na rostoucí volání mezinárodního společenství po nějakých akcích na záchranu nejchudších zemí světa. Zásluhy za vznik Kolínské iniciativy tak jdou především na vrub celosvětově rozšířeného hnutí, známého jako “Jubilee 2000”, hnutí, jehož kořeny leží v biblickém konceptu “milostivého léta”, v němž by měly být všechny nesplacené dluhy zapomenuty, aby byl dlužníkům umožněn nový start do nového života. Hnutí Jubilee 2000 má své stoupence ve všech koutech světa a patří mezi ně papež Jan Pavel II., i rockové hvězdy, jako je například Bono z irské skupiny U2, anebo nevládní organizace reprezentující různá náboženská společenství a profese.
CAMBRIDGE: Bohaté země, jež se v červnu sešly na svém Ekonomickém summitu G-7 v Kolíně, diskutovaly některé zajímavé otázky svého postoje ke vztahům s chudými zeměmi. Za prvé, uznaly – konečně – že jejich dřívější přístupy k problému redukce zadluženosti rozvojového světa prostě zklamaly. Proto vyhlásily začátek nového programu, okamžitě nazvaného Kolínskou iniciativou, na snížení dalšího dluhového zatížení tzv. Vysoce zadlužených chudých zemí (Highly Indebted Poor Countries – HIPCs). A za druhé, požádaly MMF a Světovou banku, aby přehodnotily své rozvojové strategie a aby se více zaměřily na sociální problémy, především zdravotní péči a vzdělání.
Mnozí by samozřejmě mohli obě výzvy považovat za poněkud cynické. Koneckonců, většině objektivním pozorovatelům bylo už dávno zcela jasné, že bohaté země nedisponují žádnou realistickou strategií pro snižování naplacených dluhů chudých zemí, leč každá taková kritika byla umlčena s tím, že je vše v pořádku. Navíc, pouze ministři financí zemí G-7 snad mohli věřit tomu, že MMF a Světová banka odvádějí v nejchudších zemí světa dobrou práci. Po pravdě řečeno, jejich výsledky jsou často katastrofální, nebo jednoduše irelevantní. Konkrétně MMF nemá žádnou strategii pro dlouhodobý rozvoj, a to i přesto, že Spojené státy přisoudily MMF vedoucí roli ve procesu hospodářského rozvoje v desítkách chudých zemí.
Další důvodem případného cynismu může být i to, že se země G-7 neodhodlaly k činům ze své vlastní iniciativy, ale spíše v reakci na rostoucí volání mezinárodního společenství po nějakých akcích na záchranu nejchudších zemí světa. Zásluhy za vznik Kolínské iniciativy tak jdou především na vrub celosvětově rozšířeného hnutí, známého jako “Jubilee 2000”, hnutí, jehož kořeny leží v biblickém konceptu “milostivého léta”, v němž by měly být všechny nesplacené dluhy zapomenuty, aby byl dlužníkům umožněn nový start do nového života. Hnutí Jubilee 2000 má své stoupence ve všech koutech světa a patří mezi ně papež Jan Pavel II., i rockové hvězdy, jako je například Bono z irské skupiny U2, anebo nevládní organizace reprezentující různá náboženská společenství a profese.